Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 107/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů V. K., Ing. L. K., a O. K., všech zastoupených JUDr. T. S., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 1999, sp. zn. , , mimo ústní jednání dne 27. 4. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Formálně vadnou ústavní stížností [ , , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona] napadli stěžovatelé pravomocné usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 1999 ( -53, -38), a aniž by do ní pojali tvrzení stran porušení ústavně zaručených základních práv, případně by takové tvrzení rozvedli, navrhli, aby Ústavní soud svým nálezem dotčené rozhodnutí obecného soudu zrušil; ústavní stížnost stěžovatelů tak za naznačených okolností měla povahu blanketního návrhu.

Zjištěné zmíněné formální vady ústavní stížnosti byly stěžovatelům výzvou Ústavního soudu ze dne 29. února 2000 vytknuty s pokynem, aby byly odstraněny ve lhůtě do

15. března 2000.

Podáním ze dne 20. března 2000 stěžovatelé předložili novou plnou moc svého zástupce, která co do textu odpovídala podmínkám stanoveným zákonem (§ 31 zákona), nicméně budila důvodnou pochybnost o její správnosti (byla opatřena datem původní plné moci, ačkoli z přípisu zástupce stěžovatelů - č. l. 10 ze dne 15. března 2000, doručenému Ústavnímu soudu faxem dne 16. března 2000, následně telegramem dne 16. března 2000 a poštou dne 17. března 2000, je patrno, že její "text byl opraven po vzájemné dohodě").

Podáním svého zástupce ze dne 15. března 2000, doručeným Ústavnímu soudu faxem dne 16. března 2000 a následně dopisem dne 17. března 2000, předložili stěžovatelé Ústavnímu soudu "doplňující podání", jímž však podstatu vytčených formálních vad ponechali bez povšimnutí (apodiktický odkaz na porušení d odůvodňují toliko popisem "merita věci", totiž výhradami vůči nákladovému výroku obecných soudů) a - s odkazem na své podání Evropskému soudu pro lidská práva

(PK 9132) - navrhli, aby Ústavní soud řízení o jejich ústavní stížnosti přerušil do doby rozhodnutí posléze označeného orgánu.

Pokud pak jde o kopii rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně ústavně zaručeného základního práva poskytuje (§ 72 odst. 4 zákona), předložili stěžovatelé usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. října 1999 ( -211), které se však jak podle spisové značky (jednacího čísla), tak podle svého obsahu očividně věci stěžovatelů netýká.

Za naznačeného stavu nezbylo než dovodit, že stěžovatel,é ve lhůtě jim Ústavním soudem stanovené, dříve vytknuté vady neodstranili, a proto z tohoto důvodu byla jejich ústavní stížnost odmítnuta [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 27. dubna 2000