Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 36/2000

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 11. dubna 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti L. S., zastoupeného JUDr. L. M., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 1999, sp. zn. 188/99, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. prosince 1999, sp. zn. 188/99, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se označeným rozhodnutím cítí dotčen na právech, zaručených , , , odst. l a d, , , 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a 29 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv a až 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Poukázal na důvody, které vedly ministra spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona ve výroku o vině, vysloveného v rozsudku Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 11. dubna 1985, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 1993, sp. zn. , a vyslovil přesvědčení, že Nejvyšší soud ČR, který stížnost zamítl, nevzal v úvahu změny ustanovení trestního zákona a rozhodnutí Ústavního soudu, vztahující se k vojenské službě. Spolu s návrhem na zrušení výše označeného usnesení také požádal, aby ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů, byl plénu Ústavního soudu postoupen jeho návrh na zrušení části právního předpisu a to odst. 7 § 226 trestního řádu a v , v platném znění - vypuštění slova "Nejvyšší".

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [72 odst. 1 písm. a), , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. prosince 1999, sp. zn.

188/99, zásah do práv stěžovatele shledán nebyl. Označený soud, který zamítl stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného stěžovatele, správně a v souladu se smyslem ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, aplikoval § 266 odst. 7 trestního řádu a ve svém rozhodnutí podrobně odůvodnil, proč byla zjištěna nepřípustnost citované stížnosti pro porušení zákona a proč byla tedy zamítnuta.

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Pro odmítnutí ústavní stížnosti nepřísluší navrhovateli již právo domáhat se zrušení § 226 odst. 7 trestního řádu a slova "Nejvyšší" v ustanovení , v platném znění ( , ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2000