Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 134/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. V. P. ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. V. C., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2000, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 2. 3. 2000, které Ústavní soud obdržel dne 3. 3. 2000.

Svým návrhem ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby.

Stěžovatel namítá, že shora uvedeným usnesením bylo porušeno jeho základní právo na osobní svobodu zakotvenou v ustanovení , 3 a 5 d, podle něhož lze vzít do vazby z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Porušení shora citovaných základních práv vidí v postupu policejních orgánů v březnu 1997, neboť od doby, kdy byl zajištěn jako podezřelý ze spáchání trestného činu, než byl s návrhem na vzetí do vazby odevzdán soudu, uplynulo více než dvacet čtyři hodiny.

Soudce zpravodaj přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele, aby zjistil, zda nebylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle y ČR je totiž hlavním posláním Ústavního soudu ochrana ústavnosti. Seznámil se s usnesením Vrchního soudu v Praze, který zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby a dospěl k závěru, že k porušení práv zakotvených v , 3 a 5 d nedošlo.

Soudce zpravodaj zjistil, že stěžovatel výhradně napadá, stejně jako v žádosti o propuštění z vazby, postup policejních orgánů z března 1997, jak je uvedeno výše, neboť od doby, kdy byl zajištěn jako podezřelý ze spáchání trestného činu, do doby, než byl formou návrhu na vzetí do vazby předán soudu, uplynulo více než dvacet čtyři hodiny. K argumentaci stěžovatele nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

(č. 130 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6) a

sp. zn.

(č. 86 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8), je třeba konstatovat, že zmíněné nálezy se netýkají přezkumu žádosti o propuštění z vazby, respektive přezkumu existence důvodů vazby, ale rozhodnutí o vzetí do vazby, které je předmětem řízení o vzetí do vazby, a nikoli řízení o žádosti o propuštění z vazby. Stěžovatel měl již ve své stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby uplatňovat námitku překročení dvacetičtyřhodinové lhůty, tedy měl ústavní stížností napadat právě rozhodnutí o vzetí do vazby z roku 1997. Je nutné konstatovat, že předmět řízení o žádosti o propuštění z vazby je odlišný. Zkoumá se v něm trvání vazebních důvodů, a nikoliv zákonnost postupu policejních orgánů před vzetím do vazby. Stěžovatel by tedy mohl ústavní stížností napadat otázku trvání vazebních důvodů, což však nečiní a lze mít za to, že důvody vazby nadále trvají, tak jak je v odůvodnění svého usnesení popsal Vrchní soud v Praze.

V daném případě tedy, jelikož rozhodnutí o vzetí do vazby, respektive usnesení o zamítnutí stížnosti proti rozhodnutí o vzetí do vazby, stěžovatel obdržel nejpozději do konce měsíce května roku 1997, uplynula lhůta k podání ústavní stížnosti nejpozději posledním dnem měsíce července roku 1997.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2000 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu