Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 340/98

Ústavní soud rozhodl dne 12. dubna 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti J.S., zastoupeného JUDr. V.M., proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. 5. 1996, čj. -33, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 1998, čj. -49, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že v řízení před soudem prvého stupně došlo k porušení d (dále jen " ") zaručujícího projednání věci v přítomnosti účastníka, kterýžto nedostatek v řízení před odvolacím soudem již nemohl býti nahrazen. Zjištění skutkového stavu obecnými soudy nebylo dostačující k posouzení předmětné věci, v níž existují závažné rozpory mezi tvrzením žalobkyně a stěžovatele, když počínání žalobkyně třeba označiti za šikanózní. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Kroměříži Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozsudkem tohoto soudu bylo přivoleno k výpovědi stěžovatele z nájmu bytu, ve výroku tohoto rozsudku blíže označeného, s tím, že stěžovatel je povinen byt vyklidit a vyklizený žalobkyni předat do 15 dnů po uplynutí výpovědní doby. Okresní soud zjistil, že stěžovatel žalobkyni nehradí od 1. 1. 1995 nájemné a zálohy na služby, a navíc, že byt užívá pouze občas. Podle názoru okresního soudu jsou proto naplněny výpovědní důvody uvedené v ustanovení , h) . K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně změnil jen tak, že stěžovatel je povinen byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do 15 dnů po poskytnutí přístřeší, zatímco jinak rozsudek soudu prvého stupně ve věci samé potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že ostatně i stěžovatel sám ve své výpovědi potvrdil neplacení nájemného žalobkyni v době od ledna 1995 do 15. 5. 1996, což odůvodnil tím, že pobíral pouze existenční minimum v částce 2 600,-- Kč měsíčně. Doba neplacení nájemného, včetně služeb s tím spojených, činila v souhrnu 29 měsíců. Za tohoto stavu věci považoval i odvolací soud za naplněnu skutkovou podstatu uvedenou v ustanovení , a nepovažoval proto za nezbytné zabývat se i dalším výpovědním důvodem. K dovolání stěžovatele proti tomuto rozsudku rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 8. 3. 2000, čj. -90, tak, že toto dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl. Podle názoru Nejvyššího soudu ČR nebyla stěžovateli v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem ( ), neboť z obsahu spisu plyne, že stěžovatel se k nařízeným jednáním opětovně nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání, a k podané žalobě se písemně vyjádřil. Předvolání k jednání nařízenému na den 15. 5. 1996 bylo stěžovateli doručeno postupem podle , stěžovatel se však k jednání nedostavil. Procesní úkony, které stěžovatel neučinil před soudem prvého stupně, mohl vykonat v řízení před odvolacím soudem, kde byl osobně přítomen (též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 17 roč. 1998 pod poř. č. 123). Přípustnost dovolání nebylo možno pak dovoditi ani z ustanovení a

Z ústavního principu nezávislosti soudu vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( ). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují, jak v posuzované věci vzhledem k výše uvedenému se také stalo, podmínky dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu hodnotit hodnocení důkazů obecnými soudy. K uvedenému Ústavní soud dodává, že stěžovatel sám ve svém přípise ze dne 2. 4. 1996 uvedl, že ze zdravotních důvodů před soudem vypovídat nemůže a že toto jeho vyjádření, v němž požaduje buď přiměřeně stejný byt nebo vyplacení odstupného částkou 250 000,-- Kč, je třeba považovat za konečné. Obecným soudům rozhodně nelze vytknout, že by projednání věci nevěnovaly dostatečnou pozornost, když kupř. dne 16. 4. 1996 byl sepsán protokol na místě samém, tj. u stěžovatelova bytu, který byl však uzamčen, přičemž bylo zjištěno, že stěžovatel, který neměl vykázáno doručení, nebyl k uvedenému dni hospitalizován. Stěžovateli lze tedy stěží přisvědčiti v tom, že ze strany obecných soudů došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v y, neboť způsob svého kontaktu se soudem prvého stupně, jak již bylo konstatováno, si zvolil sám.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu