Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 6/2000

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti 1) K. Š., 2) M. Š., zastoupených JUDr. R. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 1999, sp. zn. , a rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu v Pardubicích ze dne 22. 6. 1999 č. 3941, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem ústavní stížnosti, která došla Ústavnímu soudu dne 4. 1. 2000, se stěžovatelé domáhají zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 1999, sp. zn. , a rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu v Pardubicích ze dne 22. 6. 1999 č. 3941. Ústavní stížnost byla vypracována JUDr. K. na základě plné moci ze dne 29. 7. 1999, udělené v době, kdy ještě nebylo napadené usnesení krajského soudu účastníkům doručeno.

Dne 11. 1. 2000 bylo Ústavnímu soudu doručeno nové podání stěžovatelů, směřující proti témuž usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, vypracované jiným advokátem JUDr. K. B. na základě plné moci ze dne 5. 1. 2000. Toto podání nebrojí již proti rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu v Pardubicích, nýbrž pouze upřesňuje číslo jednací usnesení přezkumného soudu ze dne 26. 10. 1999 po spojení věci ke společnému řízení. Předchozí plná moc stěžovateli odvolána nebyla, takže nové podání je možno chápat jako podání doplňující a rozšiřující původní návrh, byť rozdílnými právními zástupci. Ústavní soud proto dopisem ze dne 3. dubna 2000 vyzval JUDr. K. B., k vyjasnění otázky právního zmocnění v termínu do 1 týdne po obdržení. Podle doručenky byl tento dopis předán adresátovi dne 4. 4. 2000 a do dne vydání rozhodnutí Ústavní soud požadované vyjádření neobdržel.

Předmětné usnesení Krajského soudu v Hradci Králové odmítlo opravné prostředky stěžovatelů a Okresního úřadu v Pardubicích, referátu financí proti rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Pardubicích, kterým bylo stanoveno, že Z. H. a J.P. jsou každý z jedné poloviny spoluvlastníky obytné budovy č. p. 14 s příslušenstvím v k. ú. S. Č., postavené na st. p. č. 63. Své odmítnutí odůvodnil přezkumný soud zjištěním, že stěžovatelé nejsou účastníky řízení podle , a proto také nemohou podávat opravné prostředky, neboť v důsledku neplatné kupní smlouvy se nestali povinnými osobami. Pokud se týká druhého žalobce (OÚ Pardubice, finanční referát) soud dovodil, že jestliže měl navrhovatel postavení orgánu státní správy, nemůže proti vlastnímu rozhodnutí podat opravný prostředek.

Ústavní soud byl rovněž nucen si předem vyjasnit procesní postavení stěžovatelů, zda jsou vůbec k podání ústavní stížnosti aktivně legitimováni. Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, může ústavní stížnost podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Obě výše zmíněná podání jsou zaměřena na procesní stránku věci (napadené usnesení krajského soudu má výlučně procesní charakter), kdy stěžovatelé své právo účastníků řízení opírají o znění s poukazem na vydržení předmětné nemovitosti. Pokud se týká námitky vydržení, Ústavní soud v plném rozsahu odkazuje na zdůvodnění přezkumného soudu, obsaženého v usnesení napadeném touto ústavní stížností. Je však nutno k tomu dodat, že jedním z hlavních účelů restitučních zákonů je odstranění překážky vydržení, neboť by jinak k restitucím vůbec nemohlo dojít. V restitučním řízení otázku vydržení nelze vůbec uplatnit.

Pokud se týká námitky stěžovatelů o nepřiznání statutu účastníka řízení, opírají svůj názor o znění Ani podle uvedeného paragrafu nemohlo vzniknout stěžovatelům postavení povinné osoby, neboť jim nikdy nevzniklo vlastnické právo k projednávané nemovitosti. Jejich tvrzení o tom, že zde vstupuje další účastník do řízení, nemůže také obstát, neboť zákonná tripartice účastníků podle ustanovení zákona o půdě se vztahuje pouze na řízení podle zákona o půdě. Věc je projednávána podle tohoto ustanovení. Naproti tomu ustanovení zákona o půdě je řízením odlišným, kdy o právech a povinnostech povinné a oprávněné osoby rozhoduje přímo soud. Nejedná se zde o přezkumné řízení rozhodnutí správního orgánu, jak je tomu podle ustanovení cit. zákona.

Ústavní soud však dospěl k závěru, že stěžovatelé nemohou být aktivně legitimováni ani v tomto řízení před Ústavním soudem, neboť pro podání ústavní stížnosti, jak bylo podáno výše v odkazu na , ve znění pozdějších předpisů, nesplňují podmínku účastníků řízení.

Nelze však přehlížet skutečnost, že se rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Pardubicích stěžovatelů přímo dotýká, a proto Ústavní soud přezkoumal obě rozhodnutí z hlediska požadavků ústavnosti. K tomu si vyžádal spis Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Pardubicích, jakož i vyjádření účastníků řízení i vedlejších účastníků. Neshledal žádné porušení ústavnosti, postup přezkumného soudu odpovídal požadavkům na spravedlivý proces a ze zdůvodnění jeho usnesení se Ústavní soud plně ztotožnil.

Ústavní soud byl proto nucen mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítnout podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný, rovněž s přihlédnutím k cit. zákona. Je nyní na správních orgánech, aby v mezích rozumné přiměřenosti odstranily následky protiprávního rozhodnutí jejich předchůdců.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu ÚS

V Brně dne 13. dubna 2000