Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 155/2000

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L., s. p., se zastoupeného Mgr. J. Š., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 28. 6. 1999, čj. -54, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 12. 1999, čj. -90, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 13. 3. 2000 doručena ústavní stížnost stěžovatele směřující proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 28. 6. 1999, čj. -54, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 12. 1999, čj. -90.

V řízení před obecnými soudy se domáhal vedlejší účastník - obec T. proti stěžovateli určení vlastnického práva k lesním pozemkům v katastrálním území T. a K. podle , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 28. 6. 1999, čj. -54, soud žalobě vyhověl s tím, že ve výroku označeném jako II. zamítl žalobu proti žalovanému ozn. 2) Česká republika - Ministerstvo financí ČR a ozn. 3) Česká republika - Ministerstvo zemědělství ČR. Do tohoto rozsudku, respektive výroku rozsudku ozn. I. a III. podal stěžovatel řádně a včas odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. 12. 1999, čj. -90, tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil, rozhodl o nákladech odvolacího řízení a zamítl návrh stěžovatele na připuštění dovolání.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že se neztotožňuje s rozhodnutím obecných soudů, neboť nebyl od samého počátku řízení o určení vlastnictví k nemovitému lesnímu majetku pasivně legitimován a má za to, že byl obecnými soudy porušen d a v něm zakotvené právo na spravedlivý proces a dále a y ČR a navrhl, aby Ústavní soud napadené rozsudky zrušil.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel v odvolacím řízení podal návrh na připuštění dovolání, ale Krajský soud v Hradci Králové ve výroku IV. svého rozsudku návrhu stěžovatele na vyslovení přípustnosti dovolání nevyhověl. Stěžovatel si tak svým procesním přístupem vytvořil prostor pro možnost podat dovolání využitím ustanovení . Na dotaz Ústavního soudu sdělil právní zástupce stěžovatele sdělením ze dne 31. 3. 2000, že stěžovatel dovolání nepodal, ač ve smyslu ustanovení je v takovém případě dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Jakkoliv tedy další osud takového dovolání záleží na názoru dovolacího soudu, je nutné jej považovat za prostředek, který měl stěžovatel k ochraně svých práv k dispozici, kterého však nevyužil (obdobně viz usnesení

sp. zn.

, publikované pod č. 36, svazek 10 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR).

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se však nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

O nevyčerpání všech prostředků k ochraně práva může jít zpravidla i tam, kde ústavněprávní argumentace je obsahově shodná s argumentací, kterou stěžovatel uplatnil před obecnými soudy a kterou cíleně hodlal předestřít i dovolacímu soudu, pro což si svým procesním postupem před Krajským soudem v Hradci Králové vytvořil prostor.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel nevyčerpal podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 18. dubna 2000

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu