Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 575/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stěžovatelů Z. K. a I. S., obou zastoupených JUDr. B. G., CSc., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. 6. 1998, sp. zn. , a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 1999, sp. zn.

,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem telegrafickým podáním dne 22. 11. 1999, telefaxem dne 25. 11. 1999 a téhož dne podání doplnili předložením jeho originálu.

Svým podáním se stěžovatelé domáhají zrušení shora citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, kterým byl stěžovatel Z. K. uznán vinným trestný činem křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na dobu osmnácti měsíců a zrušení rovněž shora citovaného usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla odvolání stěžovatele Z. K. a stěžovatelky I. S. (jeho matky) zamítnuta.

Stěžovatelé jsou toho názoru, že uvedenými rozhodnutími bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces, právo na soudní ochranu a právo na to, aby nikdo nebyl odňat svému zákonnému soudci, tedy základní práva a svobody uvedené v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v , , 2 d.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y ČR, jestliže uvádí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Podle ustanovení d se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Stěžovatel i jeho matka I. S. svého práva plně využili tím, že podali každý samostatně odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. . Stěžovatelce tak nebylo bráněno, aby se domáhala svého práva podle ustanovení tr. řádu, kdy ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém. Řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem však stanoví kromě nutnosti být účastníkem řízení i podmínku, že v řízení bylo porušeno osobní základní právo nebo svoboda.

Dále soudce zpravodaj z podání stěžovatelů zjistil, že Ústavnímu soudu došla ústavní stížnost dne 22. 11. 1999, takže zákonná lhůta k podání stížnosti nebyla u stěžovatele Z. K. dodržena a ústavní stížnost byla podána opožděně. Ustanovení , o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta začala běžet v tomto případě dnem, kdy bylo rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, doručeno. V daném případě se jedná o usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 1999, sp. zn. , které bylo stěžovateli doručeno dne

20. 9. 1999. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy stěžovateli uběhla dnem

18. 11. 1999.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle a c) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2000 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu