Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 304/99

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Cepla a soudců Miloše Holečka a Antonína Procházky v právní věci navrhovatele J.P., zastoupeného JUDr. I.H., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského sudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, čj. -100, ze dne 18. 3. 1999, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se s odvoláním na porušení , 31 a 36 d domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým byl ve vztahu k žalovanému DL potvrzen rozsudek Okresního soudu v Liberci čj. -82 ze dne 9. 4. 1998. Navrhovatel uvedl, že napadeným rozhodnutím mu byla odňata možnost domáhat se zákonných nároků, které plynou z podstaty pracovního úrazu a tvrdil, že výrok soudu, že jeho nárok není opodstatněný, není správný nejen po věcné, ale i formální stránce a měl být jako nepřezkoumatelný krajským soudem zrušen a nikoliv potvrzen.

Ústavní soud ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. zjistil, že se navrhovatel vůči DL domáhal náhrady škody na zdraví způsobené při výkonu práce. Soudy na základě provedeného dokazování výslechem svědků manželů H. a svědka J.D. zjistily, že navrhovatel, který pracoval jako průvodčí, se choval nevhodně a vulgárně vůči cestujícím a vyprovokoval potyčku, při níž utrpěl úraz způsobený jedním z cestujících. Toto jednání bylo přestupkovou komisí tehdejšího MNV projednáno a v rozhodnutí kvalifikováno jako přestupek proti občanskému soužití. Na základě zjištěných skutečností s přihlédnutím k soudy dospěly k závěru, že ze strany navrhovatele došlo k vybočení z plnění pracovních úkolů a proto zaměstnavatel za úraz, který navrhovatel utrpěl, nemůže odpovídat podle .

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do jejich pravomocí zasahovat pouze za předpokladu, že soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté d.

Z ústavního principu nezávislosti soudů ( y) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů obecnými soudy. Pokud soudy postupují v souladu s ustanoveními , zejména a 157, Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy.

Podstatou stížnosti je nesouhlas s právními závěry, ke kterým soudy dospěly po provedeném dokazovaní. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojenými rozsudky soudů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Ústavní soud zjistil, že obecné soudy rozhodly na základě řízení provedeného v souladu s . V odůvodnění svého rozhodnutí uvedly, o které důkazy opřely svá skutková zjištění a podle jakých předpisů posoudily zjištěný skutkový stav, přičemž když dospěly k závěru, že navrhovatelovo chování je nutno kvalifikovat jako vybočení (exces) z plnění pracovních úkolů, dovodily, že k jeho úrazu nedošlo za podmínek uvedených v a zaměstnavatel proto nemůže nést odpovědnost za škodu, která navrhovateli úrazem vznikla.

Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo porušení principů obsažených v hlavě páté d, nezbylo Ústavnímu soudu jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti stížnost dle 3 odst. 2 písm. a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný.

r. Voj těch Cepl edseda senátu

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. 4. 2000