Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 499/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Cepla a soudců Miloše Holečka a Antonína Procházky o ústavní stížnosti PhDr. M.U., zastoupené advokátem JUDr. PhDr. O.Ch., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 1998, sp. zn. , takto:

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

:

Stěžovatelka se svým návrhem s odvoláním na porušení základních práv a svobod domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 1998, sp. zn. . V řízení před obecnými soudy se domáhala určení, že její zemřelý manžel PhDr. O.U., byl neoprávněně evidován jako osoba uvedená v , kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky.

Dle názoru stěžovatelky v uvedeném řízení nebyla jednoznačně prokázána existence závazku jejího zemřelého manžela ke spolupráci se SB. Ze závěru revizního znaleckého posudku z oboru grafologie, vypracovaného K.ú. v podstatě vyplývá, že datum je sice psáno jejím manželem, což však nelze jednoznačně prohlásit o podpisu na vázacím aktu. To, že zesnulý manžel nebyl spolupracovníkem SB, vyplývá i z jeho vysvětlujícího dopisu přátelům ze dne 15. 6. 1992. Dle názoru stěžovatelky obecné soudy důkazy nesprávně hodnotily a následně došlo i k nesprávnému právnímu posouzení věci. Napadené rozhodnutí je proto v rozporu s a 90 y ČR, , d a čl. IV Evropské úmluvy o právu na spravedlivé soudní řízení.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Městského soudu v Praze, sp. zn. , a dospěl k závěru, že není důvodná.

2

Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudů a jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté d. Stejně tak Ústavní soud již konstatoval, že z ústavního principu nezávislosti soudů ( y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v Pokud obecný soud postupuje v souladu s těmito ustanoveními , Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů provedené tímto soudem.

Ústavní soud rovněž opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo možno považovat za protiústavní, pouze pokud by právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly.

Podstatou ústavní stížnosti je polemika se skutkovými a právními závěry obecných soudů, kdy stěžovatelka opakuje námitky, které vznášela již v předchozím řízení a se kterými se soudy vypořádaly. Z obsahu připojeného spisu je zřejmé, že soud provedl obsáhlé dokazování provedením listinných důkazů, dvěma odbornými znaleckými posudky z oboru grafologie a výslechem svědků - příslušníků SB, přičemž dospěl k závěru, že v řízení byla dokázána existence závazku zemřelého manžela stěžovatelky ke SB. Uvedený závěr soud dovodil především na základě výpovědi svědka, který potvrdil, že manžela stěžovatelky získal ke spolupráci a k podepsání závazku. Tato výpověď koresponduje se závěry revizního znaleckého posudku, vypracovaného K.ú., dle něhož jde pravděpodobně o podpis manžela stěžovatelky, a pokud jde o další, ručně psaný záznam S. (krycí jméno) a datum 2. 11. 1987, jde kategoricky o písmo manžela stěžovatelky (závěry předchozího znaleckého posudku,

ve kterém bylo konstatováno, že se kategoricky jedná o podpis PhDr. O.U., stěžovatelka zpochybňovala). Námitku stěžovatelky, že její manžel si věc rozmyslel a závazek nepodepsal, shledal soud jako účelovou, a to vzhledem k tomu, že zemřelý se po uvedeném datu dál stýkal s pracovníky SB, přestože, jak vyplývá z výpovědi stěžovatelky, si byl vědom, že tyto styky nesouvisí s jeho pasovou záležitostí.

Stěžovatelka žádné jiné důkazy mimo svých tvrzení a vysvětlujícího dopisu svého manžela soudu nepředložila ani provedení dalších důkazů nenavrhla.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem má Ústavní soud za to, že soudy postupovaly v uvedeném řízení v souladu s ustanovením , neboť provedly dostatečně obsáhlé dokazování a dospěly při tom k závěru, že k neoprávněnému zásahu do práva PhDr. O.U., za situace, kdy jeho evidence v materiálech SB, byla oprávněná, nedošlo. Soudy svá tvrzení v souladu s ustanovením také řádně odůvodnily, uvedly, o které důkazy opřely svá tvrzení, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídily a které právní předpisy pro posouzení skutkového stavu aplikovaly.

Jak tedy bylo zjištěno, soudy postupovaly v souladu s ustanoveními hlavy druhé části páté d a svým rozhodnutím nevybočily z mezí ústavnosti. Jak Ústavní soud již uvedl ve své ustálené judikatuře, právo na spravedlivý proces, chráněné d a y ČR nezaručuje právo na rozhodnutí odpovídají právnímu názoru stěžovatelky a úspěch ve sporu.

S ohledem na uvedené skutečnosti, kdy nebylo shledáno porušení namítaných základních práv a svobod, nezbylo než návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. 4. 2000

JUDr. Vojtěch Cepl předseda senátu