Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
31748.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 499/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Cepla a soudců Miloše Holečka a Antonína Procházky o ústavní stížnosti PhDr. M.U., zastoupené advokátem JUDr. PhDr. O.Ch., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 1998, sp. zn. 1 Co 63/98 , takto:
Návrh se o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :
:
Stěžovatelka se svým návrhem s odvoláním na porušení základních práv a svobod domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 1998, sp. zn. 37 C 80/96 . V řízení před obecnými soudy se domáhala určení, že její zemřelý manžel PhDr. O.U., byl neoprávněně evidován jako osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. b) zák. č. 451/1991 Sb. , kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky.
Dle názoru stěžovatelky v uvedeném řízení nebyla jednoznačně prokázána existence závazku jejího zemřelého manžela ke spolupráci se SB. Ze závěru revizního znaleckého posudku z oboru grafologie, vypracovaného K.ú. v podstatě vyplývá, že datum je sice psáno jejím manželem, což však nelze jednoznačně prohlásit o podpisu na vázacím aktu. To, že zesnulý manžel nebyl spolupracovníkem SB, vyplývá i z jeho vysvětlujícího dopisu přátelům ze dne 15. 6. 1992. Dle názoru stěžovatelky obecné soudy důkazy nesprávně hodnotily a následně došlo i k nesprávnému právnímu posouzení věci. Napadené rozhodnutí je proto v rozporu s čl. 1 a 90 Ústav y ČR, čl. 10 odst. 1 , čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d a čl. IV Evropské úmluvy o právu na spravedlivé soudní řízení.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Městského soudu v Praze, sp. zn. 37 C 80/96 , a dospěl k závěru, že není důvodná.
2
Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudů a jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny základních práv a svobo d. Stejně tak Ústavní soud již konstatoval, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústav y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 o.s.ř. Pokud obecný soud postupuje v souladu s těmito ustanoveními o.s.ř. , Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů provedené tímto soudem.
Ústavní soud rovněž opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo možno považovat za protiústavní, pouze pokud by právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly.
Podstatou ústavní stížnosti je polemika se skutkovými a právními závěry obecných soudů, kdy stěžovatelka opakuje námitky, které vznášela již v předchozím řízení a se kterými se soudy vypořádaly. Z obsahu připojeného spisu je zřejmé, že soud provedl obsáhlé dokazování provedením listinných důkazů, dvěma odbornými znaleckými posudky z oboru grafologie a výslechem svědků - příslušníků SB, přičemž dospěl k závěru, že v řízení byla dokázána existence závazku zemřelého manžela stěžovatelky ke SB. Uvedený závěr soud dovodil především na základě výpovědi svědka, který potvrdil, že manžela stěžovatelky získal ke spolupráci a k podepsání závazku. Tato výpověď koresponduje se závěry revizního znaleckého posudku, vypracovaného K.ú., dle něhož jde pravděpodobně o podpis manžela stěžovatelky, a pokud jde o další, ručně psaný záznam S. (krycí jméno) a datum 2. 11. 1987, jde kategoricky o písmo manžela stěžovatelky (závěry předchozího znaleckého posudku,
ve kterém bylo konstatováno, že se kategoricky jedná o podpis PhDr. O.U., stěžovatelka zpochybňovala). Námitku stěžovatelky, že její manžel si věc rozmyslel a závazek nepodepsal, shledal soud jako účelovou, a to vzhledem k tomu, že zemřelý se po uvedeném datu dál stýkal s pracovníky SB, přestože, jak vyplývá z výpovědi stěžovatelky, si byl vědom, že tyto styky nesouvisí s jeho pasovou záležitostí.
Stěžovatelka žádné jiné důkazy mimo svých tvrzení a vysvětlujícího dopisu svého manžela soudu nepředložila ani provedení dalších důkazů nenavrhla.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem má Ústavní soud za to, že soudy postupovaly v uvedeném řízení v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř. , neboť provedly dostatečně obsáhlé dokazování a dospěly při tom k závěru, že k neoprávněnému zásahu do práva PhDr. O.U., za situace, kdy jeho evidence v materiálech SB, byla oprávněná, nedošlo. Soudy svá tvrzení v souladu s ustanovením § 157 o.s.ř. také řádně odůvodnily, uvedly, o které důkazy opřely svá tvrzení, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídily a které právní předpisy pro posouzení skutkového stavu aplikovaly.
Jak tedy bylo zjištěno, soudy postupovaly v souladu s ustanoveními hlavy druhé části páté Listiny základních práv a svobo d a svým rozhodnutím nevybočily z mezí ústavnosti. Jak Ústavní soud již uvedl ve své ustálené judikatuře, právo na spravedlivý proces, chráněné čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d a čl. 90 Ústav y ČR nezaručuje právo na rozhodnutí odpovídají právnímu názoru stěžovatelky a úspěch ve sporu.
S ohledem na uvedené skutečnosti, kdy nebylo shledáno porušení namítaných základních práv a svobod, nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. 4. 2000
JUDr. Vojtěch Cepl předseda senátu