Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 613/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. Š., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. září 1999, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 5. 4. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním, označeným jako ústavní stížnost, napadl stěžovatel usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. září 1999 ( -136), a aniž by blíže rozvedl, v čem tento soud porušil jeho ústavně zaručená práva, resp. aby toto své tvrzení blíže rozvedl, navrhl, aby Ústavní soud pochybení obecného soudu napravil.

Protože podání, jak vpředu je o něm zmínka, bylo postiženo řadou formálních vad, byly stěžovateli tyto vady výzvou ze dne 16. 2. 2000 vytknuty a k jejich odstranění mu byla stanovena lhůta v trvání 30 dnů, v níž podle téže výzvy měl předložit plnou moc zástupce, který by jej v případném řízení před Ústavním soudem zastupoval.

Na výzvu Ústavního soudu reagoval stěžovatel dalším podáním, v němž své výhrady vůči rozhodnutí obecného soudu blíže rozvedl, nicméně plnou moc zástupce Ústavnímu soudu nepředložil s tím, že "žádného advokáta..... dosud nezískal", aniž by však požádal

o případné prodloužení dříve určené lhůty.

Za této situace bylo třeba podání stěžovatele, z hlediska podmínek ústavní stížnosti, posoudit jako podání, u něhož Ústavním soudem vytčené vady nebyly stěžovatelem odstraněny ve lhůtě, která mu byla určena a v důsledku toho pak je jako takové odmítnout

[ , ve znění pozdějších předpisů], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( , ve

znění pozdějších předpisů).

V Brně dne 5. dubna 2000