Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 589/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele H. F., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 1999, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. listopadu 1997, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 5. 4. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním, označeným jako stížnost pro porušení zákona, napadl stěžovatel ve své trestní věci rozhodnutí obecných soudů, zejména pak rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 1998 ( ).

Protože jeho podání, z hlediska podmínek ústavní stížnosti, bylo postiženo formálními vadami, byly mu tyto vady výzvou Ústavního soudu ze dne 16. 2. 2000 vytknuty s tím, že k jejich odstranění mu byla stanovena lhůta v trvání 30 dnů.

Následným podáním stěžovatel sice předložil rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně jeho práv poskytuje ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), nicméně výzvu k předložení plné moci svého zástupce pominul s tím, že požaduje, aby zástupce byl mu Ústavním soudem "přidělen ex offo".

Protože za současné právní úpravy Ústavnímu soudu nepřísluší, aby v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelům zřizoval zástupce, byla jeho žádost vyložena jako nesplnění zákonem stanovené podmínky (§ 30 odst. 1 zákona) a v důsledku toho pak bylo jeho podání posouzeno jako podání, jímž vytčené vady ve lhůtě Ústavním soudem určené nebyly odstraněny a v důsledku toho pak o tomto podání rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 5. dubna 2000