Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 100/99

Ústavní soud

rozhodl v senátě o ústavní stížnosti L. U.,

zastoupeného Mgr. S. F., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu

v Praze, sp. zn. , ze dne 30. 11. 1998, za účasti

Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , ze dne30. 11. 1998, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn.16 C 1/97, ze dne 18. 11. 1997, se zrušuje.

Odůvodnění

V odůvodnění své včas podané ústavní stížnosti, směřující

proti shora označenému usnesení vrchního soudu, stěžovatel uvedl,

že u Krajského soudu v Hradci Králové podal žalobu na ochranu

osobnosti, kterou se domáhal opravy novinového článku, a proti

umístění toho článku do veřejné vývěsky v Č. V průběhu jednání ve

věci samé dne 20. 10. 1997 použila soudkyně opatření při vedení

jednání, proti kterým se stěžovatel ohradil stížností podanou ve

smyslu § 6 zákona o soudech a soudcích k rukám předsedy Krajského

soudu v Hradci Králové. Přesto byla stížnost založena do

předmětného soudního spisu a soudkyně ji vyhodnotila jako podání

ve věci samé a stěžovateli uložila napadeným usnesením pořádkovou

pokutu ve výši 5.000,- Kč. Toto rozhodnutí, proti němuž stěžovatel

podal odvolání, bylo pak shora označeným rozhodnutím vrchního

soudu potvrzeno. Navrhovatel je přesvědčen, že tímto rozhodnutím

bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva obracet se na

státní orgány se stížností podle y základních

práv a svobod, když stěžovatel se svojí stížností obracel na

předsedu Krajského soudu v Hradci Králové a za tuto stížnost byl

pokutován soudkyní, na kterou stížnost podal. Dle jeho názoru je

nemožné, aby o stížnosti rozhodovala osoba, proti níž je stížnost

podávána, a není také možné, aby stěžovatel byl za svoji stížnost

sankcionován. Z uvedených důvodů navrhuje proto zrušení napadeného

usnesení.

Vrchní soud v Praze ve svém písemném vyjádření k obsahu

ústavní stížnosti uvedl, že jestliže se podání stěžovatele, které

došlo Krajskému soudu v Hradci Králové dne 24. 10. 1997, stalo

součástí spisu, sp. zn. , a soud I. stupně je považoval

za hrubě urážlivé a uložil stěžovateli pořádkovou pokutu, zabýval

se odvolací soud nejprve námitkou podjatosti soudkyně Krajského

soudu v Hradci Králové věc projednávající, kterou stěžovatel

uplatnil v odvolání proti usnesení soudu I. stupně. Poté, co

vrchní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti ve vztahu

k soudkyni krajského soudu není důvodná, zabýval se dále tím, zda

v dané věci byly stanoveny předpoklady pro postup soudu podle

ustanovení , a zda výše pokuty je přiměřená, přičemž

závěry, k nimž v tomto směru dospěl, jsou uvedeny v odůvodnění

napadeného usnesení, jímž bylo usnesení soudu I. stupně

o pořádkové pokutě potvrzeno, na které vrchní soud ve svém

vyjádření odkázal.

Ústavní soud zjistil z připojeného spisu Krajského soudu

v Hradci Králově, sp. zn. , že stěžovatel v průběhu

řízení, zahájeného u uvedeného soudu k jeho návrhu na ochranu

osobnosti, se podáním podle záhlaví a nepochybně i podle jeho

obsahu, určeným k rukám předsedy Krajského soudu v Hradci Králové,

na tohoto obrátil se stížností na soudkyni jeho občanskoprávní věc

u uvedeného soudu projednávající, jako reakci na její postup při

jednání konaném dne 20. října 1997. Toto podání, které bylo

založeno do označeného spisu (dlužno však podotknout, že se tak

stalo nikoliv z rozhodnutí této soudkyně samotné, jak tomu

nasvědčuje záznam v připojeném spise na č.l. 63 p.v.), bylo pak

soudem hodnoceno jako hrubě urážlivé vůči soudu, načež bylo soudem

I. stupně vydáno usnesení, jímž byla za toto podání stěžovateli

uložena pořádkové pokuta ve výši 5.000,- Kč. Vrchní soud v Praze,

který rozhodoval o odvolání stěžovatele proti tomuto usnesení, pak

poté, co se nejprve zabýval otázkou podjatosti soudkyně

s negativním závěrem, napadené usnesení potvrdil, aniž vzal

v úvahu fakt ze spisu plynoucí, totiž že podání bylo nepochybně

míněno jako stížnost na postup soudu podané ve smyslu § 6 zákona

č. , určené k rukám předsedy soudu ( a násl.

). Právě tento fakt považuje Ústavní soud

- aniž by však jakkoliv chtěl omlouvat, či brát v ochranu, způsob,

jakým se stěžovatel vyjadřoval k jednání soudu - považuje za

významný pro posouzení ústavní stížnosti. Ze strany v podání

jmenované soudkyně bylo možno volit jiné zákonné prostředky

k ochraně jejího dobrého jména, z pohledu Ústavního soudu však

nelze akceptovat postup, aby o podání zjevně určeném správě soudu

rozhodoval ten, na jehož postup si stěžovatel, byť se tak stalo

způsobem nevhodným, stěžoval. Jinými slovy řečeno, za hrubě

urážlivé podání, za něž je možno uložit pořádkovou pokutu ve

smyslu ustanovení , je možno považovat jen takové

podání, které je určeno soudu danou věc projednávajícímu, tak tomu

však v posuzovaném případě, jak shora uvedeno, nebylo.

I když v daném případě nebylo shledáno porušení čl. 18

, neboť tento zaručuje právo petiční a v jeho rámci právo

podávat stížnosti, avšak ve veřejném a společném zájmu, který

v daném případě dán není, dospěl Ústavní soud z důvodů shora

uvedených k závěru, že soud napadeným usnesením překročil meze své

pravomoci, když sám posuzoval obsah podání, jehož řešení zákon

svěřuje do kompetence správy soudů, v důsledku čehož došlo

k porušení y, podle něhož státní moc lze

uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to

způsobem, který zákon stanoví. Z těchto důvodů bylo proto napadené

usnesení Vrchního soudu v Praze podle § 82 odst. 1, odst. 3 písm.

a) , ve znění pozdějších předpisů, zrušeno

a zároveň z důvodu procesní ekonomie i usnesení soudu I. stupně.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 10. dubna 2000