Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 107/2000

Ústavní soud rozhodl dne 21. března 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti JUDr. D. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 1998, čj. -45, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 1999, čj. -59, spojené s návrhem na zrušení ustanovení poslední věta , , , dvou posledních částí věty za první čárkou bodu 16 přílohy č. 5 Poštovního řádu, ,

takto:

Ústavní stížnost a návrh se odmítají.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, podané včas, pokud jde o napadené usnesení Nejvyššího soudu ČR, stěžovatel setrvává na svém stanovisku, že povinné zastoupení advokátem je v rozporu s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, i na svém tvrzení, že má vysokoškolské právnické vzdělání. Vytýká obecným soudům, že se dostatečně nezabývaly aspekty doručení zásilky a ze všech, jakož i z dalších, důvodů domáhá se proto zrušení obou napadených usnesení, jakož i výše uvedených právních předpisů.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo odmítnuto stěžovatelovo odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 12. 1997, čj. -38, a to pro jeho opožděnost. K dovolání stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením tak, že dovolací řízení zastavil, když sice konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti a je přípustné podle , nicméně nezbylo mu, než podle , a řízení zastavit pro neodstranění podmínky povinného zastoupení.

Otázkou vzdělání získaného studiem na vysoké škole Sboru národní bezpečnosti (v projednávané věci oboru právně bezpečnostního) se zabýval Ústavní soud již ve svém nálezu

sp. zn.

uveřejněném pod č. 48 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 4, roč. 1995 - II. díl, v němž jednoznačně konstatoval, že studium na uvedené vysoké škole nemůže nahradit právnické vzdělání na právnické fakultě. Za tohoto stavu věci je tedy již z tohoto důvodu ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, neboť konstatovaným nálezem Ústavního soudu je tento soud i v projednávané věci při posuzování uvedené otázky vázán, stejně jako zjevně neopodstatněný je proto i návrh na zrušení aplikovaného ustanovení Pokud pak jde o návrh na zrušení dalších, shora uvedených právních předpisů, jde o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, neboť zde nejsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, jinými slovy, tyto další právní předpisy nebyly v napadeném usnesení Nejvyššího soudu vůbec aplikovány, zatímco, pokud jde o napadené usnesení Městského soudu v Praze doručené stěžovateli dne 26. 11. 1998, je v tomto bodu ústavní stížnost z hlediska lhůty uvedené v citovaného zákona podávána zjevně opožděně.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout a současně podle ustanovení , b) odmítnout i návrh na zrušení právních předpisů.

Protože stěžovatel v ústavní stížnosti a návrhu napadá i ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/199 Sb. a má za to, že Ústavní soud by v této věci měl jednat, aniž by byl zastoupen advokátem, postrádalo by podle názoru Ústavního soudu funkci a význam vyzývat jej v tomto směru k odstranění vad řízení, jež by ani při jeho zastoupení advokátem stejně nemohlo skončit jiným rozhodnutím.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 21. března 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu