Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 45/2000

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti G. a. s., zastoupené JUDr. E. Z., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 1999, č. j. -95, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 1. 1999, č. j. -60, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 24. 1. 2000, se domáhá stěžovatel zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 1999, č. j. -95, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 1. 1999, č. j. -60.

Stěžovatel se svým návrhem domáhal proti Investiční a Poštovní bance, a.s. Praha, jednak určení, že přísliby žalovaného o poskytnutí bankovních úvěrů ve výši 30 mil. Kč a 5 mil. Kč jsou veřejnými přísliby ve smyslu ustanovení § 850 o.z., jednak zaplacení částky 8.326.600 Kč s 21% úrokem ode dne 20. 2. 1998 do zaplacení, a to z titulu náhrady škody.

V rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo podle stěžovatele porušeno jeho ústavní právo podle ustanovení d (dále jen " "), protože odvolací soud odmítl připuštění jím navrhnutých svědků a tím mu odňal fakticky možnost prokázat jeho tvrzení a tak se domoci práva u soudu.

Stěžovatel podaný návrh ústavní stížnosti omezil pouze na zaplacení náhrady škody, když ohledně návrhu na určení veřejného příslibu výslovně prohlásil, že proti rozhodnutí soudu o této otázce nelze mít námitky.

Ústavní soud, jak již opakovaně judikoval, nemůže plnit úlohu dalšího odvolacího orgánu. Při hodnocení podaného návrhu souhlasí se závěry odvolacího soudu, podle kterého nutno souhlasit se soudem prvého stupně, že posouzení celé otázky veřejného příslibu je prejudicielní pro rozhodnutí o té části návrhu, která se týká náhrady škody.

Stěžovatel svůj návrh na náhradu škody opírá o znění § 415 o. z. Toto usnesení má prevenční charakter a směřuje k tomu, aby nedocházelo k ohrožení nebo porušení zákonem chráněných občanskoprávních vztahů. Obecná zásada je potom konkretizována v ustanoveních § -419 o. z. Přestože se jedná o obchodní vztahy, podle ustanovení lze použít řešení podle .

Podle prevenční povinnosti podle § 415 o. z. je každý povinen si počínat tak, aby nedocházelo ke škodám. Nepočíná-li si tak, neplní svou právní povinnost a počíná si protiprávně. Oběma soudy prokázaný skutkový děj, žádné takové porušení právní povinnosti neprokazuje, ba naopak by mohlo být argumentováno, že poskytnutím úvěrů při zadlužení původního vlastníka, pro tento účel zvlášť utvořené obchodní společnosti, by takovým porušením prevenční povinnosti mohlo být.

Odpovědnost za škodu podle § 420 o. z. vzniká právě porušením právní povinnosti, kterou především ukládá právní předpis; může jím být i porušení povinnosti, kterou na sebe vzala fyzická nebo právnická osoba smlouvou. K žádnému takovému vzniku právní povinnosti mezi stěžovatelem a IPB, a. s. Praha nedošlo, navíc, když sám stěžovatel možnost vzniku této povinnosti podle o. z. vyloučil. Nedošlo také k porušení y.

Z odůvodnění soudu prvého stupně vyplývá, že nepřipuštěním stěžovatelem navrhovaných svědků bylo učiněno z důvodu časové i finanční úspornosti v postupu řízení. Soud vzal za prokázané tvrzení podstatných skutkových okolností jednání v srpnu 1996, jakož i ze dne 2. 3. 1997, jak je podal při svém výslechu předseda představenstva žalující společnosti (stěžovatele) pan G. a dovodil, že je není nutno ještě opakovaně prokazovat, když je soud uznal.

Vzhledem k tomu, že nebylo shledáno žádné porušení ústavnosti, Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, a to jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu ÚS

V Brně dne 21. března 2000