Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 30/2000

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 23. března 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti M. P., a. s. zastoupeného JUDr. J. H., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. října 1999, č. j. -180, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 1999, č. j.

-154, a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. srpna 1998, č. j.

-118, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. října 1999, č. j. -180, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 1999, č. j. -154, a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. srpna 1998, č. j. -118, s tím, že se jimi cítí dotčen na právech, zaručených a 90 y ČR jakož i a 36 d. Poukázal na průběh řízení před soudy obou stupňů, které dostatečným způsobem nezvážily jeho námitky, směřující k vlastnictví nemovitostí - soudy odmítly uznat, že nabyl vlastnictví ke sporným pozemkům rozhodnutím o privatizaci a není tedy závislé na předchozích právních úkonech, resp. na způsobu nabytí vlastnictví státem. Proto považuje za nepřijatelné a nemorální, aby byl nucen platit za užívání nemovitostí nájemné, jak jej soud zavázal, když tyto považuje za své. Nejvyšší soud ČR na výtky obsažené v dovolání nereagoval, neshledal k němu důvod s tím, že v předmětné věci nejde o řešení otázky zásadního právního významu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 1999, č. j. -180, bylo zjištěno, že dovolání stěžovatele, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 1999, sp. zn. , jmenovaný soud odmítl, přičemž vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč v předmětné věci nejde po právní stránce o rozhodnutí zásadního významu a proč tedy dovolání proti němu není přípustné [§ 218 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu]. Z tohoto důvodu byla ústavní stížnost, napadající citované usnesení Nejvyššího soudu ČR, shledána zjevně neopodstatněnou. Pokud jde o návrh, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 1999 a Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. srpna 1998, nutno konstatovat, že jde o návrh nepřípustný [ a 4 , ve znění pozdějších předpisů].

Pro výše uvedené, bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [ a odst. 2 písm. a) , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2000