Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 24/2000

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 23. března 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr.Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů 1) J. M., a 2) J. T., zastoupených JUDr. M. R., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. října 1999, č. j. -51, a Krajského soudu v Brně ze dne 21. července 1998, č. j. -36, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelé se domáhali zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. října 1999, č. j. -51, a Krajského soudu v Brně ze dne 21. července 1998, č. j. -36. Uvedli, že podle jejich přesvědčení jmenované soudy porušily svým rozhodnutím d, když je z odůvodnění rozsudků zřejmý nedostatek příčinné souvislosti mezi skutkovým zjištěním, úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry z toho vyvozenými. Poukázali na stanovisko Nejvyššího soudu k aplikaci s tím, že nemohou souhlasit s úvahou, dle níž je třeba domáhat se nejdříve zrušení předmětného rozhodnutí příslušného orgánu - takový postup možný není, když toto rozhodnutí bylo zrušeno již

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh, který je zjevně neopodstatněný, usnesením odmítne [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. října 1999, č. j. -51, zásah do práv, jichž se stěžovatelé dovolávají, shledán nebyl. Jmenovaný soud se ve svém rozhodnutí vypořádal s námitkami žalobců a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč je pro uplatnění tvrzeného nároku třeba postupovat v souladu se Nejvyšší soud se vyjádřil k nesprávnému právnímu názoru o výkladu trestního zákona a když tak neučinil k interpretaci odvolacího soudu k , kterou Ústavní soud nesdílí, tato okolnost nic nemění na správnosti rozhodnutí Nejvyššího soudu i Krajského soudu v Brně k aplikaci Z těchto důvodů byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou.

Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2000