Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 586/99

Ústavní soud rozhodl dne 23. 3. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. H., zastoupených JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. srpna 1999, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. prosince 1997, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podanou ústavní stížností, která splňovala podmínky stanovené zákonem [ , , , odst.2 a 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], brojí stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. srpna 1999 ( -53), kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne

12. prosince 1997 ( -33) a uvedenému rozsudku Okresního soudu Brno-venkov, jímž bylo vyhověno návrhu vedlejšího účastníka, a tvrdí, že těmito rozhodnutími obecné soudy obou stupňů porušily d tím, že omezily jeho vlastnické právo zřízením věcného břemene a dále d tím, že věc řádně neprojednaly a "objektivně nerozhodly". V další části své ústavní stížnosti pak stěžovatel tvrdí, že neměl možnost se k žalobnímu vyjádřit a navrhnout důkazy.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti soudů obecných, případně jak se tato jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení před těmito soudy a kdy shledává svoji pravomoc hodnotit dokazování provedené těmito soudy (k tomu srov. např. nález ve věci

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3.,

vydání 1., č. 10, Praha 1995).

Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( úst. ) nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995), a to ani tam, kde tvrzená "nezákonnost" má spočívat výhradně v tom, že obecný soud svým rozhodnutím o zřízení věcného břemene ve prospěch vedlejšího účastníka (v původním řízení žalobkyně) omezil vlastnické právo stěžovatele. Pokud totiž obecný soud aplikoval ustanovení ( , č. a následující) a své rozhodnutí řádným a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil (

odst. 2 ), nepřísluší Ústavnímu soudu přezkoumávat hodnocení provedené obecnými soudy v rámci jejich pravomoci a nelze než konstatovat, že nejde o porušení ustanovení d tam, kde obecné soudy své rozhodnutí zakládají na příslušném ustanovení zákona a při aplikaci tohoto ustanovení ze zákona vycházejí.

V posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů došlo k porušení ustanovení hlavy páté d. Obecné soudy o žalobním návrhu vedlejšího účastníka řádně rozhodly po provedeném dokazování a své rozhodnutí zcela vyčerpávajícím způsobem odůvodnily. Pouhá polemika stěžovatele se závěry obecných soudů, založená na tom, že byl neúspěšným účastníkem soudního sporu, nemůže být důvodem pro ingerenci Ústavního soudu do jurisdikce soudů obecných. Ústavní soud proto neshledal pravomoc přezkoumávat právní závěry obecných soudů, jak s nimi stěžovatel vede polemiku, a to ani ve vztahu k omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene.

Ústavní stížnost stěžovatele proto byla posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevná její neopodstatněnost plyne jak z povahy samotných důvodů uplatněných stěžovatelem, tak, a to především, z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

Nezbylo proto než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 23. března 2000