Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 413/99

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 23. března 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti M. Š., zastoupeného JUDr. B. H., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. června 1999, sp. zn. , a Okresního soudu v Benešově ze dne 5. února 1999, sp. zn. ,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se ústavní stížností, podanou 19. srpna 1999, domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. června 1999, sp. zn. , a Okresního soudu v Benešově ze dne 5. února 1999, sp. zn. , s tvrzením, že se jimi cítí dotčen na právech, zakotvených v , věta druhá d. Uvedl, že soudům vytýká nesprávný způsob výkladu právní kvalifikace a poukázal na okolnosti, za nichž nebyl schopen plnit své závazky v celém rozsahu a za nichž pak nebyl schopen ani dostát závazkům vůči státu. Vyslovil přesvědčení, že posouzení jeho jednání ve smyslu trestního zákona a jeho odsouzení je protiústavní a protizákonné.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítne [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Okresního soudu v Benešově sp. zn. a stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. června 1999, sp. zn. , zásah do práv navrhovatele shledán nebyl. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami obžalovaného, napravil pochybení soudu I. stupně v právní kvalifikaci jeho jednání a ve výroku o trestu rozhodl v jeho prospěch, přičemž vyčerpávajícím způsobem odůvodnil použití ustanovení , odst. 2 písm. b) trestního zákona, ve znění Pokud jde o hodnocení důkazů, z něhož soudy obou stupňů vycházely, je třeba uvést, že nebylo učiněno v rozporu s § 2 odst. 6 trestního řádu.

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2000