Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 5/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Cepla a soudců Miloše Holečka a Antonína Procházky v právní věci stěžovatelů 1) J. B., 2) J. B., oba zastoupeni JUDr. R. J., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 1998, čj. -59, a o návrhu na zrušení ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, vyjádřeného slovy "rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona", takto:

I. Ústavní stížnost se o d m í t á .

II. Návrh na zrušení ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, vyjádřeného slovy "rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona" se o d m í t á .

O d ů v o d n ě ní :

Stěžovatelé se s odvoláním na porušení a 3 a d domáhali zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jejich žaloba ohledně vzniku věcného břemene v podobě práva průchodu a průjezdu po parcele č. 353/3 vydržením. V odůvodnění své ústavní stížnosti uvedli, že jejich chata byla od doby jejího zřízení, tedy od konce čtyřicátých let přístupná jedině po louce, nacházející se na parcele č. 353/3, a to po trase vytýčené na geometrickém plánu ing. K. V. a svědecky potvrzené M. Z. a F. S., navíc sama trasa dle stěžovatelů odpovídá všem logickým zásadám, protože vede v dostatečné vzdálenosti od řeky a tůně na jedné straně a od lesa na druhé straně tak, aby byla chráněna před vlivy zvýšené vodní hladiny i před vlivy eroze a sesuvu půdy z lesa. Dále zdůraznili, že z provedeného dokazování vyplynulo, že chata není jinak přístupná a že právo průchodu a průjezdu bylo fakticky vykonáváno s vědomím a souhlasem vlastníků, takže již právní předchůdci stěžovatelů tato práva vydrželi, a to za účinnosti z r. 1950.

Z připojeného spisu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že žaloba stěžovatelů, aby žalovaní byli uznáni povinnými trpět výkon práva odpovídajícího věcnému břemeni, spočívajícího v právu průchodu a průjezdu po parcele č. 353/3 louka, opírající se o faktický výkon práva, byla rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 16. 10. 1997, čj. -38, který byl potvrzen napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové zamítnuta, s odůvodněním, že nebylo prokázáno vydržení věcného břemene průchodu a průjezdu po parcele č. 353/3 v kat. území N., a to ani právními předchůdci stěžovatelů. Pokud by totiž využívat cesty započali právní předchůdci již v roce 1948, nemohli právo věcného břemene vydržet, neboť dle obecného zákoníku občanského z r. 1811 bylo k vydržení třeba třicetileté lhůty, z níž uplynuly do účinnosti nové právní úpravy pouze tři roky. Pokud jde o následující období, krajský soud konstatoval, že jak dle (tzv. střední ), tak i , kterými byl novelizován současný , váží vydržení na podmínku, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, přičemž mezi tyto okolnosti patří i podmínka titulu (právního důvodu držby), který však stěžovatelé ani netvrdili, natož dokázali, pokud svůj nárok odvozovali pouze od faktického výkonu práva, který sám o sobě nemůže založit oprávněnou domněnku, že právo je drženo v dobré víře. Obdobné stanovisko zaujal i Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 11. 7. 1994, sp. zn. . Uvedeným závěrům krajského soudu lze tedy stěží něco vytknout, zejména jestliže po celou dobu řízení byla oprávněnost držby stěžovateli založena jen na faktickém výkonu práva a proto vzhledem k tomu, že z ústavní stížnosti nevyplývá nic, co by posunovalo věc do ústavně právní roviny, jeví se Ústavnímu soudu tvrzení stěžovatelů o porušení základních práv a svobod jako zjevně neopodstatněné. Vzhledem k výše uvedenému byla ústavní stížnost stěžovatelů dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Rovněž tak nezbylo než odmítnout návrh na zrušení ustanovení platného ve slovech "rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona" a to jednak proto, že tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti, což jinými slovy znamená, že podmínkou jeho přijetí je neodmítnutí ústavní stížnosti a dále proto, že byl podán osobou zjevně neoprávněnou, a to vzhledem k tomu, že napadená část ustanovení nebyla v ústavní stížností napadeném rozhodnutí, tak jak předpokládá ustanovení aplikována [ , ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání

přípustné.

JUDr. Vojtěch Cepl

V Brně dne 23. 3. 2000 předseda senátu