Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 211/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Cepla a soudců Antonína Procházky a Miloše Holečka ve věci ústavní stížnosti ing. F. T., zastoupeného Mgr. V. K., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti domáhal s odvoláním na porušení a d zrušení shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, zamítajícího jeho stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 1999, sp. zn. , kterým byla stěžovateli dle tr. řádu prodloužena vazba do 31. 7. 1999. V odůvodnění své včas podané ústavní stížnosti namítal, že nejsou dány důvody ani tzv. koluzní vazby dle , ani tzv. útěkové vazby dle tr. řádu. V prvém směru uvedl, že Nejvyšší soud zcela pominul novelu tr. řádu, provedenou , dle níž vazební důvody jsou dány jen tehdy, jsou-li zde konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že obviněný bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit ověřování skutečností závažných pro trestní stíhání. Protože v souzené věci byli již všichni svědci vyslechnuti v průběhu přípravného řízení a současně byly opatřeny veškeré důkazy, a navíc nebyl zjištěn ani nejmenší konkrétní důvod, který by opodstatňoval úvahu o pokusu maření nebo objasňování věci, dovodil stěžovatel porušení svých základních práv. Ve druhém směru, ohledně tzv. útěkové vazby dle tr. řádu namítal, že v odůvodnění rozhodnutí se konstatuje vyhýbání trestnímu stíhání bez jediného konkrétního důkazu, když kromě míst svého podnikání a svého bydliště se nikde jinde nezdržoval a nebylo prokázáno, že by orgán činný v přípravném řízení měl problém s jeho zajištěním. Navíc uvedl, že operativnímu orgánu poskytl telefonní číslo, na kterém mohl být zastižen.

Dle ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jsou-li tu konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště a nebo hrozí-li mu vysoký trest.

Dle ustanovení § 67 odst. 1 písm. b) tr. řádu obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jsou-li tu konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání.

Dle ustanovení § 71 odst. 3 tr. řádu vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky. Pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.

Z připojeného spisu Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je stíhán pro tři trestné činy podvodu dle § 250 odst. 1 a 4 tr. zákona, které měl spáchat šesti útoky se způsobenou škodou 12 milionů Kč, za což mu hrozí trest v rozmezí pěti až dvanácti let, dále zjistil, že do vazby byl vzat usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 4. 1997, sp. zn. , z důvodů § 67 písm. a), b) tr. řádu a že předmětným usnesením Nejvyššího soudu byla zamítnuta stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým byla vazba stěžovatele prodloužena dle § 71 odst. 3 tr. řádu. V odůvodnění tohoto ústavní stížností napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu se potom výslovně k vazebnímu důvodu dle § 67 odst. 1 písm. a) - útěková vazba - tr. řádu uvádí, že: "obžalovaný se nedostavil k policejnímu orgánu na ústní předvolání, požadoval předvolání písemné, doručené zásilky nepřebíral". Uvedenému konstatování také odpovídají doklady založené na čl. 39 a 40 spisu. Za této situace má Ústavní soud za to, že stěžovatelem namítaný nedostatek jediného konkrétního důkazu stran naplnění vazebního důvodu dle § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu neodpovídá skutečnosti, a to s tím důsledkem, že vazební důvod dle § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu je vzhledem k vysokému trestu v rozmezí od pěti do dvanácti let dán, stejně tak, jako jsou splněny i podmínky prodloužení vazby dle § 73 odst. 3 tr. řádu, týkající se jednak obtížnosti věci, určené nejen charakterem trestné činnosti, ale i rozsahem spisu, a dále skutečnosti, že vazebním důvodem dle § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu - útěková vazba je současně naplněna i hrozba zmaření nebo podstatného ztížení dosažení účelu trestního řízení. Za tohoto stavu věci a vzhledem k ústavnímu principu nezávislosti soudů lze proto stěží mít za to, že napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo zasaženo do stěžovatelových ústavně zaručených práv, v důsledku čehož se údajným nenaplněním vazebního důvodu dle § 67 odst. 1 písm. b) tr. řádu Ústavní soud již ani nezabýval.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Vojtěch Cepl

V Brně dne 23. 3. 2000 předseda senátu