Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 202/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Cepla a soudců Miloše Holečka a Antonína Procházky v právní věci navrhovatele JUDr. J. N., zastoupeného Mgr. H. D., o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 1999, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se ve své ústavní stížnosti s odvoláním na porušení y, dle kterého má každý zaměstnanec právo na spravedlivou odměnu za práci, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými bylo rozhodováno o jeho odměně za zastupování.

Na odůvodnění ústavní stížnosti uvedl, že usnesením soudů mu nebyla přiznána v plné výši odměna a výdaje advokáta, které vyúčtoval po pravomocně skončeném řízení, ve kterém obhajoval obviněného na základě ustanovení ex offo. Konkrétně mu nebyly přiznány dva úkony z celkem tří úkonů, realizovaných dne 5. 8. 1998, které spočívaly ve výslechu tří svědků. K přiznání vyúčtovaných nákladů nedošlo s ohledem na judikát č. 46, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9/1997, podle něhož je jedním úkonem právní služby, za který náleží odměna dle advokátního tarifu (vyhl. č. ) i více vyšetřovacích úkonů přípravného řízení, učiněných v jednom souvislém časovém úseku, nepřekračujícím dvě hodiny. S uvedeným závěrem navrhovatel nesouhlasí a považuje jej za nesprávný subjektivní názor soudce.

Dle názoru navrhovatele ustanovení vyhl. č. o tom, že úkonem právní služby je účast při vyšetřovacích úkonech, a to za každé započaté dvě hodiny, je nutno vykládat tak, že advokátovi náleží odměna za kterýkoliv vyšetřovací úkon v přípravném řízení, a to za každé započaté 2 hodiny takovéhoto úkonu. Pojem "vyšetřovací úkony" byl včleněn do tohoto ustanovení zákonodárcem z úsporných důvodů pro jejich značnou rozmanitost.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými usneseními soudů a dospěl k závěru, že není důvodná.

Z odůvodnění napadených usnesení Ústavní soud zjistil, že navrhovateli byla přiznána odměna za výslech tří svědků (p. T., V., O.), konaný dne 5. 8. 1998, ve výši 900,- Kč, tj. jako jeden vyšetřovací úkon. Nebyla mu přiznána odměna za každý jednotlivý výslech svědka, v podobě tří vyšetřovacích úkonů, s odůvodněním, že výslech těchto tří svědků byl posuzován vzhledem k časovým údajům dle protokolu (výslech svědka T. 8.10 - 8.35, výslech svědka V. 8.40 - 8.55, výslech svědka O. 9.00 - 9.15 hod.) jako jeden úkon právní služby. Soudy poukázaly na zmíněný judikát č. 46 a konstatovaly, že problematika odměn advokátů za poskytování právní pomoci byla v tomto směru platnou upravena odchylně od dosavadní úpravy (vyhl. č. ), přičemž ze znění vyhl. č. jednoznačně vyplývá, že doba všech úkonů v přípravném řízení se sčítá a že rozhodující je, zda spadá do limitu dvou hodin.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas s výkladem ustanovení vyhl. č. , resp. spor o výši advokátní odměny. Jak již bylo Ústavním soudem konstatováno např. ve věci , výše advokátní odměny za poskytování různých forem (druhů) právní pomoci je ex lege upravena - s možnými korekcemi - podle jednotlivých typů tak, jak je lze v dlouhodobé praxi postřehnout, a není věcí ústavního soudnictví, aby do typově vytvořené struktury advokátních odměn a z ní se odvíjející praxe obecných soudů jakkoliv zasahovalo. Protože ani v dané věci nevidí Ústavní soud důvodu, proč by se od ustálené judikatury odchyloval, nezbylo než ústavní stížnost dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní soud podotýká, že dle , , o soudech a soudcích, přísluší sledování pravomocných rozhodnutí soudů a zaujímání stanovisek, příp. sjednocování výkladu právních otázek Nejvyššímu soudu a nikoliv Ústavnímu soudu, v důsledku čehož jde rovněž o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný ( , ve znění pozdějších předpisů).

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání

přípustné.

JUDr. Vojtěch Cepl

V Brně dne 23. 3. 2000 předseda senátu