Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 274/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 23. března 2000 ve věci ústavní stížnosti 1) O.M., 2) O.M., obou zastoupených JUDr. R.D., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 1993, čj. -105, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 1998, čj. -161, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, že již citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 byl napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ve výroku o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitosti potvrzen ve znění, že oba stěžovatelé jsou povinni uzavřít se žalobci MUDr. E.G. a ing. V.G. dohodu o vydání nemovitostí, a to tak, že každý z nich vydává jednu ideální třetinu nemovitostí, ve výroku tohoto rozsudku blíže označených, zatímco ve výrocích o určení neplatnosti smlouvy

2

ze dne 27. 2. 1967 uzavřené mezi ing. V.M. a J.M. a smlouvy ze dne 15. 1. 1979 uzavřené mezi ing. V.M. a O. a M.M. byl rozsudek soudu prvého stupně změněn tak, že se žaloba zamítá. Jak patrno ze spisu, stěžovatelé nepodali návrh na vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení , takže Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 2. 6. 1999, čj. , jejich dovolání odmítl, když dospěl k závěru, že vedle toho, že nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení , , nejsou tyto předpoklady dány ani ve smyslu ustanovení , 2 Stěžovatelé totiž neučinili návrh na vyslovení přípustnosti dovolání a dovolací soud proto o připuštění dovolání sám nemohl rozhodnout. Podle již konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu, nebyl-li návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před odvolacím soudem ani vznesen (a možnost založit přípustnost dovolání úvahou dovolacího soudu podle tak účastník apriori vyloučil) je pro úvahu o vyčerpání posledního (procesního) prostředku rozhodující vlastní obsah ústavní stížnosti. Tvoří-1i tento obsah kritika rozhodnutím řešené právní otázky, jejíž přezkum mohl být založen postupem podle , je nutno mít za to, že stěžovatel poslední procesní prostředek nevyčerpal.

O takový případ jde i v projednávané věci, neboť obsah dovolání a ústavní stížnosti je v podstatě identický, neboť v obou stěžovatelé shodně tvrdí, že nejsou povinnými osobami podle a citovaného zákona, neboť zde chybí základní podmínka, totiž nabytí věci od státu. Ústavní soud má proto za to, že z již uvedených důvodů stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, a proto jejich ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 23. března 2000

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj