Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
35123.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 137/2000
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stěžovatele I., a. s., zastoupeného JUDr. T. S., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 12. 1999, čj. 1 Ko 105/99 - 498, a usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 27. 1. 1999, čj. 99 K 107/98 - 54, za vedlejší účasti Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 14, a Credit Lyonnais Banky Praha, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 8,
takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel napadl ve svém návrhu ústavní stížnosti obě výše uvedená usnesení Vrchního soudu v Praze a Krajského obchodního soudu v Praze s požadavkem jejich zrušení, z nichž Krajský obchodní soud prohlásil konkurs na majetek dlužníka Ch. G., a. s., a Vrchní soud v Praze toto jeho usnesení potvrdil (s výjimkou týkající se ustanovení jednoho ze zvláštních správců). K prohlášení konkursu na majetek úpadce došlo na návrh věřitelů Československé obchodní banky, a. s., a Credit Lyonnais Banky Praha, a. s., a Raiffeisenbank, a. s., se sídlem v Praze.
Stěžovatel ve svém podání uvádí, že byla porušena jeho ústavní práva zaručená ústavním zákonem, konkrétně právo na vlastnictví podle čl. 11 odst. 4 , právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d, jakož i práva vyplývající z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8. Usnesení Vrchního soudu chápe jako zásah veřejné moci, kterým bylo porušeno Ústavo u ČR zaručené právo.
V další části svého podání se stěžovatel zabývá svou aktivní legitimací v tomto jím navrhovaném řízení před Ústavním soudem a uvádí doslovně: "Jsme akcionáři úpadce a své právo na podání ústavní stížnosti dovozujeme z faktu, že vlastníme akcie úpadce, které se konkursem stávají buď bezcenné anebo se jejich hodnota významně snižuje. Jsme si vědomi problematičnosti našeho postavení vzhledem k tomu, že nejsme oprávněni za společnost jednat. Nesouhlasíme s prohlášením konkursu, a to i přesto, že představenstvo se proti němu formou ústavní stížnosti bránit nechce. Máme však za to, že právo představenstva společnosti jednat za společnost v řízení o prohlášení konkursu není absolutní, zejména když o konkursní řízení již vůbec nejde. Jde o to, že prohlášením úpadce bylo nejen zasaženo do jeho majetkových práv, ale přeneseně i do majetkových práv našich. Přitom se tak stalo způsobem, proti kterému nemáme jinou obranu a za situace, kdy bez této obrany bude významně zasaženo i do našeho ústavního práva vlastnit majetek. Zde je nutno připomenout, že rozhodnutí o prohlášení konkursu je svého druhu rozhodnutí vedoucí k vyvlastnění. Je sice nesporné, že akcie jako cenného papíru, s nímž jsou spojena práva akcionáře (§ 155 odst. 1 obch. zák.), se konkurs bezprostředně nedotkne, ale jejich hodnoty nepochybně ano, a to velmi zásadně. Jestliže tedy připustíme, že prohlášení konkursu je zásahem i do našich majetkových práv, pak máme nepochybně nárok na to, aby se tak dělo zákonným způsobem."
Soudce zpravodaj na základě výše uvedených údajů a obsahu návrhu ústavní stížnosti musel nejprve konstatovat, že stěžovatel si zřejmě neuvědomuje správně postavení akcionáře v souvislosti se soudním prohlášením konkursu na majetek dlužníka - akciové společnosti a možnosti ochrany akcionáře, pokud jde o jeho ústavní práva.
Ústavní stížnost může podle § 72 odst. 1 a zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y ČR.
V tomto případě stěžovatel nebyl účastníkem soudního řízení, v němž bylo pravomocně rozhodnuto o prohlášení konkursu u akciové společnosti, jejímž je stěžovatel akcionářem, takže nemá ani možnost požadovat zrušení rozhodnutí soudů cestou ústavní stížnosti.
Podle § 179 obchodního zákoníku není akcionář oprávněn požadovat po dobu trvání společnosti, ani v případě jejího zrušení, vrácení svých majetkových vkladů a i po zrušení společnosti má právo jen na podíl na likvidačním zůstatku. I v případě úspěšné činnosti akciové společnosti má nárok jen na podíl na zisku, tedy na dividendu stanovenou valnou hromadou společnosti. Tato jeho práva jsou chráněna zákonem.
V tomto případě ve své ústavní stížnosti stěžovatel tedy vychází ze svého postavení akcionáře, jak je obchodním zákoníkem stanoveno a nechápe konkurs jako specifickou formu likvidace obchodní společnosti, nařízenou soudem za situace, kdy je dlužník v úpadku. Vyplývá to dostatečně i z výňatku z ústavní stížnosti, jak bylo citováno výše.
Na podkladě těchto zjištění musel soudce zpravodaj dospět k závěru, že návrh ústavní stížnosti byl podán někým zjevně neoprávněným. Proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 2000 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu