Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 577/99

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti L. N., zastoupeného JUDr. J. K., proti postupu Městského soudu v Brně, sp. zn. a proti postupu Krajského soudu v Brně, sp. zn. ,

t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

V ústavní stížnosti, která došla Ústavnímu soudu dne 23. 12. 1999, stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud uložil Městskému soudu v Brně ve věci sp. zn. a Krajskému soudu v Brně ve věci sp. zn. povinnost věnovat naléhavou a soustředěnou pozornost projednáním sporu.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že samotné trvání sporu osvědčuje neúctu soudu k právům občana podled, ale zde navíc vůči velmi citlivým sociálním právům. Je však podle stěžovatele porušena i celá řada konkrétních ustanovení a celého právního řádu státu, konkrétně stěžovatel odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. .

Ústavní soud si vyžádal rovněž vyjádření Městského soudu v Brně k projednávané věci.

Ve svém vyjádření předseda senátu Městského soudu v Brně Mgr. M. R. mj. uvádí, že v počátku sporu bylo dokazování zaměřeno zejména na otázku stanovení ve věci pasivně legitimovaných subjektů, a to s ohledem na organizační změny ve zdravotnictví, ke kterým došlo, a kterou bylo nutno ujasnit pro vymezení subjektu, který byl provozovatelem předmětného zdravotnického zařízení v době, kdy v něm byl lékařský zákrok proveden, resp. subjektu, na který závazky předmětného zařízení přešly. Teprve na základě výsledků dokazování v tomto směru soudem provedeného žalobce označil pasivně legitimovaný subjekt, tj. žalovaného č. 2, na který případné závazky předmětného zdravotnického zařízení se týkající přešly, když původně žalobcem označený žalovaný č. 1 (resp. jeho právní nástupce) neměl se zdravotnickým zřízením, ve kterém byl zákrok proveden, v době provedení zákroku žádnou právní souvislost. Žalovaný č. 2 vstoupil do řízení ke dni 10. 6. 1992. Konečné znění žalobního petitu týkající se jednotlivých z titulu náhrady škody požadovaných nároků pak žalobce specifikoval teprve dne 6. 11. 1998

V mezidobí, jak uvádí ve svém vyjádření soudce Mgr. M. R., bylo ze strany žalobce (resp. přesněji jeho právního zástupce JUDr. K.) podniknuto několik procesních kroků, které ve svém důsledku vedly k nezanedbatelnému prodloužení řízení.

Podle názoru soudce Mgr. M. R. z délky soudního řízení nelze bez dalšího dovozovat, že by docházelo k neodůvodněným průtahům v řízení ze strany soudu. Analýzou příčin délky trvajícího řízení lze totiž zjistit, že délka řízení je značnou měrou zapříčiněna procesními kroky a návrhy právního zástupce žalobce, které ve svém důsledku vedou k tomu, že na místo meritorního projednání a rozhodnutí ve věci jsou často řešeny toliko procesní otázky.

Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod.

Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu ÚS

V Brně dne 28. března 2000