Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 190/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Cepla a soudců Miloše Holečka a Antonína Procházky v právní věci navrhovatele J. Š., zastoupeného advokátem JUDr. J. L., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, čj. -82, ze dne 17. 2. 1999, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 24. 9. 1998, čj. -70, takto:

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í:

V odůvodnění stížnosti navrhovatel uvedl, že napadenými rozhodnutími byl odsouzen pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč s event. trestem odnětí svobody v trvání 6 měsíců.

Dle jeho názoru soudy obou stupňů porušily jeho ústavně zaručená práva chráněná a 95y, d, Úmluvy o ohraně lidských práv a základních svobod a ustanovení , 2, 5 věty druhé a odst. 6 tr. řádu.

Navrhovatel uvedl, že orgány činné v trestním řízení dostatečně nezjišťovaly, zda ke zranění poškozeného nemohlo dojít v jiném časovém období, jinde a v důsledku jiného skutkového děje než poškozený uvedl. Nesouhlasí rovněž se zpochybněním věrohodnosti svědka M. H.

Ze skutečností, že orgány činné v trestním řízení neučinily jediný krok k vyloučení toho, zda se úraz nestal před údajným incidentem na strážnici Městské policie v České Třebové, vyvozuje porušení zásady presumpce neviny a zásady in dubio pro reo. Navrhuje proto zrušení obou napadených rozhodnutí.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, sp. zn. , a dospěl k závěru, že není důvodná. Podstata ústavní stížnosti tkví v opakování námitek uplatněných již v řízení před obecnými soudy (srov. protokol o hlavním líčení č.l. 67-68, odvolání č.l. 76 spisu), které se s nimi již vypořádaly a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Jak Ústavní soud vyslovil již v řadě svých rozhodnutí, není soudem nadřízeným soudům obecným ani vrcholem jejich soustavy a nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem za předpokladu, že obecné soudy postupují v souladu s principy hlavy pátéd. Z ústavního principu nezávislosti soudů (y) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( tr. řádu). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují podmínky dané ustanovením tr. řádu, jakož i ustanovení tr. řádu a jasně vyloží, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu hodnotit tato hodnocení důkazů obecnými soudy, a to právě proto, že by zasahoval do již zmíněného principu nezávislosti soudu.

Obsah spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, sp. zn. , však nenasvědčuje, že by postupem obecných soudů došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele.

Okresní soud provedl při hlavním líčení obsáhlé dokazování důkladným výslechem svědků, lékařskou zprávou, výpovědí lékařky a znaleckým posudkem, kde byl srozumitelně popsán charakter zranění poškozeného, jehož bolestivost vede k nutnosti vyhledat bezprostředně lékařkou pomoc. Rovněž dostatečně zmapoval časovou posloupnost, ve které došlo k odchodu poškozeného ze zaměstnání, jeho zranění a vyhledání lékařské pomoci a jež prokazuje tvrzení poškozeného o jeho zranění. Ostatně žalovaný, který byl v řízení řádně zastoupen advokátem, pro své spekulativní tvrzení o tom, že poškozený utrpěl zranění již před příchodem na policejní služebnu, žádné důkazy nenavrhl. V této souvislosti Ústavní soud konstatuje, že charakter zranění, zejména jeho bolestivost a nemožnost provádět běžné pohyby by musely být patrné obžalovanému i jeho spolupracovníkovi - svědkovi M. H. při jednání s poškozeným, což ani jeden z nich netvrdil. Obecný soud se dostatečně vypořádal i s námitkou porušení zásady in dubio pro reo, přičemž konstatoval, že uplatnění této zásady je namístě pouze tam, jsou-li dány tzv. rozumné pochybnosti, čemuž však výsledky dokazování nenasvědčují.

Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že obecné soudy při svém rozhodování nevybočily z mezí ústavnosti, přičemž tato okolnost je natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání v nepřítomnosti účastníků odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Vojtěch Cepl

V Brně dne 28. 3. 2000 předseda senátu