Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 169/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Cepla a soudců Miloše Holečka a Antonína Procházky v právní věci navrhovatele M. F., zastoupeného advokátem JUDr. M. J., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 25. 8. 1998, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 1999, sp. zn. , takto:

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se s odvoláním na porušení svých základních práv a svobod, zejména d domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků.

Z připojeného spisu Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl uznán vinným z toho, že spolu se spoluobžalovaným M. S. nezjištěného dne v květnu roku 1997 odcizil ze skladu č. 1 firmy B. ČR, s.r.o., celkem nejméně 75 párů kolečkových bruslí v celkové hodnotě 109.125,- Kč, čímž se dopustil trestného činu krádeže podle ustanovení § 247 odst. 1 a 2 tr. zákona, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu 2,5 roku. Současně byl zavázán zaplatit spolu s M. S. společně a nerozdílně poškozené firmě na náhradě škody 103.305,- Kč.

V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že spolupachatel M. S., který pracoval ve skladu poškozené firmy, na žádost stěžovatele (a dalšího spolupachatele) odcizil kolečkové brusle, které stěžovatel naložil a odvezl. Kradené zboží poté rozprodali a peníze použili pro svou potřebu. K uvedenému závěru dospěl obecný soud na základě provedeného dokazování, zejména zpráv poškozené firmy, protokolu o ohledání místa činu, náčrtku protokolu o vydání věci, usnesení o vrácení věci, z inventurních dokladů a svědeckých výpovědí svědků J. S., A. N., Z. K., P. O., Z. T. a V. L. Spoluobžalovaný M. S. se k trestné činnosti doznal. Stěžovatel svoji trestnou činnost popřel.

V odvolání stěžovatel namítal, že z provedených důkazů nelze dovodit jeho podíl na trestné činnosti. Vytkl soudu prvního stupně, že převzal tvrzení spoluobviněného M. S. a závěr o jeho vině považuje ze strany soudu za spekulativní.

Krajský soud v odůvodnění svého potvrzujícího rozsudku uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a ve věci učinil správná a úplná skutková zjištění mající oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Dále konstatoval, že v odvolání byly pouze zopakovány skutečnosti uplatněné v řízení před soudem prvního stupně, který se s nimi přesvědčivě vypořádal a obhajobu obžalovaného vyvrátil.

Porušení svých práv spatřuje stěžovatel v tom, že soud opřel svá skutková zjištění výlučně o výpověď spoluobžalovaného M. S., nepotvrzenou dalšími důkazy. Jeho obhajoba nebyla vyvrácena žádným z provedených důkazů. Soud zjistil skutkový děj z důkazů, které ani v náznacích stěžovatele neusvědčují a svá zjištění opřel o nepodložená tvrzení M. S., jehož věrohodnost byla zpochybněna. Soud rovněž neobjasnil, jaké úvahy ho vedly k preferenci výpovědi obžalovaného M. S. před jeho výpovědí.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou, sp. zn. , a dospěl k závěru, že není důvodná.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů obecnými soudy, přičemž stěžovatel opakuje argumenty, které již uvedl v řízení před obecnými soudy (srov. č.l. 101, 102 spisu).

Ústavní soud má za to, že obecné soudy provedly dokazování v přiměřeném rozsahu na podkladě skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů vyhodnotily vinu stěžovatele, stanovily odpovídající trest a rozhodly o náhradě škody. V odůvodnění rozsudku přitom uvedly, o jaká skutková zjištění svá rozhodnutí opřely a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídily.

Ústavní soud již v řadě případů judikoval , že není soudem nadřízeným soudům obecným ani vrcholem jejich soustavy a nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dozoru nad jejich činností, to ovšem za předpokladu, že soudy postupují v souladu s principy hlavy páté d.

Z ústavního principu nezávislosti soudů ( y) vyplývá zásada volného hodnocení důkazů ( tr. řádu). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují podmínky dané ustanovením tr. řádu a jasně vyloží, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, jak se vypořádaly s obhajobou případně proč nevyhověly návrhu na provedení dalších důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy. Ústavnímu soudu tedy v tomto konkrétním případě nepřísluší hodnotit věrohodnost jednotlivých výpovědí či posuzovat pravdivost odporujících si tvrzení nebo přezkoumávat celou důkazní situaci v provedeném trestním řízení.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud po posouzení ústavní stížnosti z hlediska kompetence svěřené mu u ( y) neshledal, že by obecné soudy porušily principy hlavy páté d, nezbylo než návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Vojtěch Cepl

V Brně dne 28. 3. 2000 předseda senátu