Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 349/99

Ústavní soud rozhodl dne 30. 3. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů K., J. a J. K., a J. V., všech zastoupených JUDr. L. Ř., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. dubna 1999, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. října 1998, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ ,

§ 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], brojí stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. dubna 1999 ( -303), jímž byl potvrzen (ve výrocích I, III, IV, V) rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. října 1998

( -277), kterým bylo rozhodnuto o přechodu nemovitostí, v rozsudku označených a popsaných, do vlastnictví žalobců (v řízení před obecnými soudy), a tvrdí, že těmito rozhodnutími orgánů veřejné moci byl porušen a d, aniž by však, mimo polemiku s právními závěry obecných soudů, své tvrzení blíže odůvodnil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již dříve vyložil ve své judikatuře, za jakých okolností je oprávněn zasahovat do činnosti obecných soudů, a proto postačí stěžovatele na tuto ustálenou judikaturu Ústavního soudu v celém rozsahu odkázat a jen stručně připomenout, že Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti ( úst. ), stojící mimo soustavu obecných soudů, je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže obecné soudy nepostupují v souladu s d, zejména pak s obsahem její hlavy páté, a svým postupem tak porušují zásady spravedlivého procesu (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 2., vydání 1., č. 49, Praha 1995).

Respektují-li obecné soudy ve své rozhodovací činnosti jak podmínky dané procesními předpisy (v posuzované věci podmínky ), tak kautely plynoucí z ústavního pořádku republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů nebo jiných orgánů veřejné moci přezkoumávat.

V posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů došlo k porušení ustanovení hlavy páté d a pouze v té skutečnosti, že žalobci byli v řízení před obecnými soudy neúspěšní, nelze spatřovat porušení jejich ústavně zaručeného základní práva na spravedlivý proces. Ústavní soud neshledal, že by postup obecných soudů byl v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, neboť tyto soudy postupovaly v souladu s platnými zákony a svá rozhodnutí také náležitým způsobem zdůvodnily, když se současně zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádaly i se stěžovateli vznesenými námitkami. V této souvislosti nelze nadto přehlédnout, že obecné soudy byly při svém rozhodování vázány nálezem Ústavního soudu ze dne 30. června 1998 (

), jímž bylo rozhodnuto o stížnosti žalobců (v původním řízení před obecnými soudy)

o shodném předmětu řízení.

Ústavní stížnost stěžovatelů je proto ústavní stížností zjevně neopodstatněnou, když zjevná její neopodstatněnost plyne jak z povahy uplatněných důvodů, v nichž jde o pouhou právní polemiku s právními závěry obecných soudů, tak z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno.

O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 30. března 2000