Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 24/2000

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti F. D., právně zastoupeného JUDr. J. M., proti usnesení vyšetřovatele ze dne 4. 10. 1999, ČVS: OVZL-513/210-99, proti usnesení náměstka ředitele OÚV ve Zlíně ze dne 7. 10. 1999, ČVS: OVZL-513/210-99, proti usnesení náměstka ředitele KÚV v Brně ze dne 20. 12. 1999, ČVS: KVJM-551/21-99, t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 13. 1. 2000, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení vyšetřovatele ze dne 4. 10. 1999, ČVS: OVZL-513/210-99, usnesení náměstka ředitele OÚV ve Zlíně ze dne 7. 10. 1999, ČVS: OVZL-513/210-99, a usnesení náměstka ředitele KÚV v Brně ze dne 20. 12. 1999, ČVS: KVJM-551/21-99, a to pro porušení jeho základních práv na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu d (dále jen " ").

Ve své stížnosti stěžovatel uvádí, že proti němu bylo vzneseno obvinění a zahájeno trestní stíhání pro trestný čin kuplířství podle § 204 odst. 1 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství. V průběhu vyšetřování při výslechu svědkyně E. D. se vyšetřovatel vyjádřil o vyšetřované věci takovým způsobem, že přítomný obhájce stěžovatele vznesl námitku předpojatosti. Vyšetřovatel sám rozhodl ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř., že se předpojatým necítí. O stížnosti proti tomuto usnesení vyšetřovatele rozhodl zamítavě podle § 31 odst. 3 tr. ř. nadřízený orgán - náměstek ředitele OÚV ve Zlíně s nesprávným poučením, že je proti němu přípustná stížnost do tří dnů. O podané stížnosti pak rozhodl náměstek KÚV v Brně, že je nepřípustná a poučení v předcházejícím usnesení bylo nesprávné.

Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ustanovení § 141 (a další) tr. ř. obsahuje obecná ustanovení o stížnosti. Jeho cílem je umožnit v nejširší míře přezkoumání a odstranění nedostatků v práci vyšetřovatele a policejních orgánů. Toto ustanovení umožňuje státnímu zástupci vykonávat v plném rozsahu dozor nad přípravným řízením, který je podrobně upraven ustanovením § 174 tr. ř.

Ustanovení § 146 tr. ř. stanoví možnosti autoremedury a postihuje případy rozhodnutí vyšetřovatele vydaná "s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn".

Všechna shora citovaná ustanovení řeší určitou otázku věci - předmětu řízení a postupu v něm. Neřeší ale otázky vztahující se k osobě činné v tom kterém stadiu řízení.

Na tuto otázku - institut vyloučení z důvodů předpojatosti - se vztahují výhradně a pouze ustanovení §§ 30 a 31 tr. ř. Jiná ustanovení nelze použít, poněvadž se na něj nevztahují.

Ze strany policejních orgánů bylo postupováno zcela podle zákona. Jediným pochybením po formální stránce bylo nesprávné poučení v usnesení náměstka ředitele OÚV ve Zlíně o možnosti stížnosti, když tato byla ze zákona v daném případě nepřípustná. Toto pochybení bylo napraveno usnesením náměstka ředitele KÚV v Brně.

Z hlediska ústavního nedošlo k žádnému dotčení základních práv stěžovatele, když přehodnocování důvodů předpojatosti by bylo možné jen za určitých podmínek extrémního zásahu do základních práv a svobod.

Pokud jde o námitku stížnosti poukazující na ustanovení o Polici ČR, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož "jsou vyšetřovatelé ve věcech, které vyšetřují, vázáni pouze u, zákony a ostatními obecně závaznými právními předpisy, a v rozsahu stanoveném trestním řádem, též pokyny státního zástupce. V ostatních věcech týkajících se výkonu služby v policii jsou vyšetřovatelé podřízeni vedoucím útvarů vyšetřování". Přidělení a odnětí té či oné trestní věci vyšetřovateli patří nepochybně mezi ostatní věci, v nichž jsou vyšetřovatelé podřízeni vedoucím útvarů vyšetřování. Do této skupiny osobního přidělování nepochybně patří i vlastní rozhodnutí vyšetřovatele o předpojatosti.

Závěrem se podotýká, že stěžovatel již dosáhl svého, když, jak uvádí ve stížnosti, byla věc onomu vyšetřovateli odňata.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen y.

Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu ÚS

V Brně dne 14. března 2000