Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 55/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele R., s. r. o., zast. Mgr. D. K., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 24. 11. 1998, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svou včas podanou ústavní stížností napadl výše citované usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým byl zamítnut jeho návrh na odložení vykonatelnosti rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ČR - regionálního pracoviště pro brněnskou oblast, ze dne 7. 9. 1998, č. j. MMR-536/98, ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu ve Žďáru nad Sázavou, referátu regionálního rozvoje, č. j. Reg. 846/96, 30/98-Cí-Fu, ze dne 29. 4. 1998. Rozhodnutím správních orgánů bylo v mimoodvolacím řízení podle , o správním řízení ( ), zrušeno stěžovateli vydané stavební povolení na stavbu reklamního zařízení v okrese Žďár nad Sázavou, v k. ú. M.. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu napadl stěžovatel správní žalobou, v níž požadoval odložení vykonatelnosti napadených pravomocných rozhodnutí správních orgánů do doby rozhodnutí soudu ve věci samé. Návrh stěžovatele na odložení vykonatelnosti byl usnesením Vrchního soudu v Praze zamítnut. Stěžovatel je přesvědčen, že tím došlo k porušení jeho základního práva zaručeného d, a to práva na soudní ochranu. Konkrétně spatřuje porušení tohoto práva v právním názoru uvedeném soudem v odůvodnění jeho rozhodnutí. Dle názoru soudu totiž o vykonatelnost a tím i o její odložení může jít pouze tam, kde správní akt samotný přímo založil povinnost, kterou lze prosadit státním donucením, nebo právo, jehož výkon stojí pod státní ochranou. Součástí výroku rozhodnutí, napadeného správní žalobou, není uložení povinnosti zdržet se určité činnosti. Stěžovatel soudí, že je třeba rozlišit mezi vykonatelností jako vlastností rozhodnutí a výkonem rozhodnutí (exekucí) jako stádiem řízení. Vykonatelnost rozhodnutí znamená jeho způsobilost vyvolat právní účinky v něm předvídané. U rozhodnutí ukládajících povinnost pak vykonatelnost znamená možnost využít prostředků nuceného výkonu k jejímu splnění. Není-li rozhodnutím stanovena povinnost, vykonatelnost nastává okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Není pochyb, že rozhodnutí, kterým se zrušuje dříve vydané stavební rozhodnutí mimo odvolací řízení, určité právní účinky vyvolá, přestože jím není ukládána žádná konkrétní povinnost. Při rozhodování o návrhu na odložení vykonatelnosti soud tedy měl podle přesvědčení stěžovatele posoudit, zda nastoupením právních účinků napadeného rozhodnutí nehrozí žalobci závažná újma. Podle výkladu soudu by odložení vykonatelnosti dle (dále jen " "), přicházelo v úvahu pouze u rozhodnutí, kterými se přímo zakládají práva a povinnosti. Stěžovatel však považuje za správný ten výklad ustanovení , kdy povolením odkladného účinku by do rozhodnutí o věci samé byly suspendovány veškeré účinky právní moci napadeného rozhodnutí. Stěžovatel soudí, že zúženou interpretací cit. ustanovení došlo k porušení jeho základních práv zaručených d, a to práva na soudní ochranu a v konečném důsledku odepření spravedlnosti.

Jak již Ústavní soud opakovaně vyložil v několika svých nálezech, není soudem nadřízeným obecným soudům, ani náhradní instancí v případech, kdy procesní předpisy nepřipouštějí odvolání či dovolání. Podle ustanovení předseda senátu může odložit vykonatelnost rozhodnutí, shledá-li k tomu zákonné důvody. Pokud tak v rámci své nezávislé rozhodovací činnosti neučiní, nepřísluší Ústavnímu soudu právo revize takového rozhodnutí, a to ani v případě, že by zastával názor, že pojem "odklad vykonatelnosti" by měl být vyložen extenzivněji. Usnesení Vrchního soudu v Praze je navíc opatřením, které neřeší věc samotnou, a právo stěžovatele na soudní ochranu tedy není dotčeno.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům proto Ústavní soud mimo ústní jednání usnesením ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2000