Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 146/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti K.P., zastoupeného advokátkou Mgr. H.Š., proti rozsudku Krajského soud v Brně ze dne 11. 12. 1997, čj. -80, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 4. 1996, čj. -58, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 1997, čj. -80, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 4. 1996, čj. -58.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že se domáhal žalobou podanou u Městského soudu v Brně

po ČR - Ministerstvu spravedlnosti ČR - zaplacení částky 151 124,- Kč s 16 % úrokem od 18. 2. 1994 do zaplacení jako náhrady škody. Důvodem byla skutečnost, že darovací smlouvou převedli stěžovatelovi rodiče na stěžovatele nemovitosti v k. ú. R. Darovací smlouva byla registrována SN dne 30. 5. 1986 pod čj. RI 517/86, RV 180/86. Tímto úkonem státního notáře nabyla darovací smlouva dle tehdy platných předpisů účinnosti a stěžovatel se pokládal za vlastníka nemovitosti. Rodiče stěžovatele se po pěti letech dovolali neplatnosti darovací smlouvy u Okresního soudu Brno-venkov, když tento soud rozhodl, že darovací smlouva je neplatná, protože nebyla uzavřena ve formě, kterou zákon pro její platnost vyžaduje. Na darovací smlouvě chyběl totiž z důvodů stěžovateli neznámých jeho podpis. Státní notář přesto v rozporu s ustanovením § 63 odst. 1 notářského řádu smlouvu registroval. Stěžovatel se z předmětných nemovitostí musel vystěhovat a vznikla mu tak škoda z důvodů nenabytí těchto nemovitostí. Městský soud v Brně jako soud prvního stupně návrh stěžovatele na náhradu škody zamítl, když dovodil, že státní notářství se sice dopustilo pochybení, ale nedošlo ke vzniku škody jako jednoho z předpokladů uplatňovaného nároku. Krajský soud v Brně jako odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvého stupně a ztotožnil se s rozhodnutím soudu prvého stupně s tím, že na rozdíl od soudu prvého stupně neshledal v jednání státního notáře nesprávný úřední postup a správnost rozhodnutí státního notáře stěžovatelem napadena nebyla.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že odvolací soud se vůbec nezabýval otázkou nesprávného úředního postupu notáře a odepřel tak stěžovateli právo zaručené mu d (dále jen " ") v , kde je zakotveno právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím státního orgánu nebo nesprávným úředním postupem.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Krajského soudu v Brně a vyjádření a spis Městského soudu v Brně, sp. zn. .

Krajský soud v Brně ve svém písemném vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatel uplatnil v občanskoprávním řízení sporném, které je ovládáno zásadou dispoziční, nárok na náhradu škody z důvodu nesprávného úředního postupu státního notáře. Takto svůj nárok v průběhu řízení před soudem prvního stupně specifikoval a jím se také soudy obou stupňů zabývaly. Postupem krajského soudu nebyl v průběhu řízení nijak omezen v možnosti uplatnit nárok na náhradu škody z důvodu nezákonného rozhodnutí notáře. Závěry krajského soudu v jeho rozhodnutí vycházejí z výkladu příslušného ustanovení notářského řádu platného v době registračního řízení a krajský soud proto tomto směru odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí a navrhuje, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

Městský soud v Brně ve svém písemném vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na obsah spisu a ponechal rozhodnutí na úvaze Ústavního soudu.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti, uvedené v ústavní stížnosti, nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadených rozsudků zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost, je proto zjevně neopodstatněná.

Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti Ústavní soud vzal v úvahu jak výklad aplikovaných ustanovení citovaných právních předpisů zastávaný stěžovateli, tak výklad zastávaný v dosavadních řízeních ve věci rozhodujících orgánů veřejné moci, a to při respektování skutečnosti, že Ústavní soud není další soudní instancí, ani vrcholem soudní soustavy a není tedy oprávněn přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud v jejich rozhodovací činnosti současně nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod ve smyslu písm. d) y ČR. Ústavní soud neshledal v souzené věci extrémní nesoulad mezi právními závěry vyslovenými v napadených rozhodnutích a vykonanými skutkovými zjištěními. Za těchto okolností je proto rozhodnutí o zaplacení částky 151 124,Kč, jako náhrady škody věcí, posouzení obecnými soudy, na jejichž argumenty, uváděné v odůvodnění napadených rozhodnutí, Ústavní soud odkazuje.

Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pouze opakuje námitky již uplatněné v řádném soudním řízení a polemizuje s právními závěry, které přijaly obecné soudy.V tomto směru vývody ústavní stížnosti nepřinášejí do posuzované věci nic nového, neboť uvedené námitky byly předmětem úvah rozhodování v předchozích řízeních, a jak Městský soud v Brně, tak Krajský soud v Brně se s nimi řádně a obsáhle vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí.

Pravomoc Ústavního soudu je vázána na zjištění, zda zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno ústavně zaručené právo nebo svoboda ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Ústavní stížnost napadá rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že bylo porušeno právo stěžovatele podle y. Podle tohoto ustanovení má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

Podle y podmínky a podrobnosti upravuje zákon, kterým byl v době rozhodování obecných soudů , o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem. Krajský soud v Brně však neshledal za splněný základní předpoklad odpovědnosti státu za škodu uplatněnou v řízení podle shora citovaného zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, tj. nesprávný úřední postup. Rozsah práva na spravedlivý proces z obecného pohledu, jak jej má na mysli y a jak je vždy přezkoumáván i Ústavním soudem, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotně právním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé právní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

S ohledem na výše uvedené a zejména s přihlédnutím k okolnosti, že stěžovatel neprokázal porušení svých ústavně zaručených práv a svobod, dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozsudky Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně nedošlo k zásahu do namítaných základních práv a svobod stěžovatele, které jsou zaručeny ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle y ČR.

Proto se Ústavní soud již nezabýval vadou plné moci zástupkyně stěžovatele ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, která spočívala v nepřípustné substituční doložce.

Za tohoto stavu věci Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost, podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 29. března 2000

Vojtěch Cepl

předseda senátu Ústavního soudu