Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 66/2000

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupeného JUDr. V. P., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 1999, č. j. -47, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 1999, č. j. -37, takto :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 2. 2. 2000 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele s návrhem na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 1999, č. j. -37, ve znění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 1999, č. j. -47.

Stěžovatel vytýká odvolacímu soudu, že nepřipustil změnu žaloby a že připustil, aby po podání odvolání do řízení na straně žalované vstoupili jako vedl. účastníci JUDr. J. K. a Z. S. mladší. Podle odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, stěžovatel (žalobce) výslovně prohlásil, že proti tomu nemá námitek.

Tuto skutečnost, že soud povolil vstup výše uvedených účastníků do řízení, napadl stěžovatel dovoláním k Nejvyššímu soudu ČR s odvoláním na ustanovení , s odůvodněním, že vedl. účastníci neměli způsobilost v řízení vystupovat. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 16. 12. 1999, č. j. -47, dovolání, jak uvádějí stěžovatelé, zamítl.

Stěžovatel spatřuje v rozhodnutích Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, a Nejvyššího soudu ČR porušení , 2d (dále jen "") a Úmluvy.

Ústavní soud posoudil podaný návrh ústavní stížnosti a zjistil, že základní údaj v něm obsažený je nesprávný a je zavádějící. Nejvyšší soud ČR neprojednával vůbec dovolání po stránce meritorní, aby dospěl v závěru k zamítnutí návrhu. Dovolání stěžovatele prohlásil od počátku za nepřípustné a proto jej odmítl. V odůvodnění svého usnesení dovolací soud posoudil podmínky přípustnosti dovolání podle , když otázku přípustnosti vedl. účastníků dovodil na ustanovení

V usnesení Nejvyššího soudu ČR žádné porušení ústavnosti nebylo zjištěno. Vzhledem k tomu, že se jednalo pouze o řešení otázky procesní a nikoli o meritorní projednávání věci, domníval-li se stěžovatel, že došlo k porušení ústavnosti v řízení odvolacího soudu, měl podat návrh Ústavnímu soudu proti rozsudku odvolacího soudu, což v zákonné lhůtě neučinil. Nelze vyvolat dovolací řízení k napadnutí rozhodnutí odvolacích soudů, pokud to zákon nepřipouští a v případě odmítnutí dovolání jej napadnout návrhem ústavní stížnosti a tím vrátit věc zpět k řízení u odvolacího soudu.

Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy bylo stěžovateli doručeno rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Tímto rozhodnutím byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 1999, č. j. -37. Proti němu stěžovatel ústavní stížnost nepodal.

Nebylo tedy stěžovateli odňato právo na spravedlivý proces podle ustanovení , 2y a nedošlo tak k porušení Úmluvy, neboť záležitost stěžovatele byla projednána spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodl o jeho občanskoprávních nárocích.

Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené tímto zákonem.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 20. března 2000