Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 245/97

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci stěžovatele B., zastoupeného JUDr. D.D., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , ze dne 4. 4. 1997, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Svou ústavní stížností napadl stěžovatel výše uvedený rozsudek Krajského sodu v Hradci Králové, jímž byl ve věci samé potvrzen a částečně změněn rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. , ze dne 3. 5. 1996. Tímto rozsudkem bylo stěžovateli jako druhému žalovanému uloženo, aby vydal žalobcům v rozsudku specifikované nemovitosti, v dalších bodech byla žaloba zamítnuta.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že napadeným rozhodnutím byl porušen , d. Případným exekučním vymáháním povinnosti by pak podle jeho názoru došlo k porušení d.

Proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž směřuje ústavní stížnost, podal stěžovatel dne 9. 6. 1997 dovolání, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 11. 1999. Tímto rozsudkem byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ve výroku ukládajícímu povinnost stěžovateli vydat žalobcům předmětné nemovitosti a ve výroku o nákladech řízení, jakož i rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ve výroku, jímž byl stěžovatel zavázán vydat žalobcům předmětné nemovitosti a ve výroku o nákladech řízení, zrušen a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.

Ústavní soud obdržel rozsudek dovolacího soudu dne 3. 1. 2000 přímo od Nejvyššího soudu ČR, nikoli od stěžovatele samotného. K dotazům Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2000 a ze dne 28. 2. 2000, zda za dané situace nevezme stěžovatel ústavní stížnost zcela zpět, se nevyjádřil ani stěžovatel ani jeho právní zástupce. Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než posoudit ústavní stížnost jako nepřípustnou vzhledem k tomu, že směřuje proti nepravomocnému rozhodnutí soudu ( písm a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Vzhledem k výše uvedenému byla ústavní stížnost podle ustanovení pro její nepřípustnost usnesením mimo ústní jednání odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 20. března 2000