Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 415/98

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky Městské části P. 8, zastoupené JUDr. PhDr. S. B., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 1998, čj. - 87,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížnost stěžovatelky ze dne 18. 9. 1998 napadá rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 1998, čj. - 87, a požaduje jeho zrušení. Má za to, že citovaný rozsudek je v rozporu sd, a to s , y ČR a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, když Městský soud v Praze zaujal nesprávný právní názor v otázce posouzení naléhavosti právního zájmu na podání určovací žaloby podle ustanovení V procesním postupu tohoto soudu, který shledal nedostatek naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti dohody o vydání věci a na tomto základě rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl, spatřuje stěžovatelka odmítnutí spravedlnosti. Je toho názoru, že z pohledu hmotného práva nemůže být o oprávněnosti návrhu na určení neplatnosti dohody o vydání věci ze dne 30. 7. 1992 pochyb.

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 2. 6. 1998, čj. - 87, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 9. 1997, čj. - 64, který jako soud prvního stupně žalobě Městské části Praha 8 zcela vyhověl, a to tak, že zamítl žalobu na určení neplatnosti dohody o vydání domu čp. 894 se stavební parcelou č. 3433 v katastrálním území L., zapsaného na LV č. 1829 u Katastrálního úřadu Praha - město, a to v rozsahu 1/8 ohledně MUDr. E. B. (prvního žalovaného) a 1/8 ohledně PhDr. D. N. (druhé žalované) a dále na určení povinnosti PhDr. J. F. (třetího žalovaného) vydat žalobci ideální jednu čtvrtinu domu čp. 894 a ideální jednu čtvrtinu stavebního pozemku č. parcely 3433 v katastrálním území L., zapsaného na LV č. 1829 u Katastrálního úřadu Praha - město. Při svém rozhodování odvolací soud dovodil shodně se soudem prvního stupně, že účastníci jsou v řízení o určení neplatnosti dohody věcně legitimováni, avšak na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně nemůže mít na určení neplatnosti dohody naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení , neboť takové určení by nevytvořilo pevný základ pro definitivní závěr o vlastnických vztazích ke sporné části nemovitosti, ale bylo by ve skutečnosti jen vyřešením předběžné otázky pro tento závěr. Proto se i v tomto případě uplatní obecný závěr, že tam, kde otázka, o níž má být rozhodnuto žalobou na určení, má povahu otázky předběžné, kterou se navíc nevyčerpá celý obsah sporného práva či vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení. Žalobou požadované určení by navíc nemohlo sloužit ani jako podklad pro zápis do katastru nemovitostí, neboť z navrhovaného rozhodnutí by možnost tohoto zápisu nevyplývala, když podkladem pro záznam vlastnického práva podle , 2 ve spojení s ustanovením , ve znění pozdějších předpisů, nemůže být výrok rozhodnutí o neplatnosti dohody, pokud z něj vlastnické právo přímo nevyplývá.

Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 19. 1. 2000, čj. - 113, dovolání žalobkyně zamítl po zjištění, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle , obsahově konkretizovaného dovolacími námitkami žalobkyně, správný ve smyslu , věty před středníkem,

Ústavní soud při projednávání včas podaného návrhu stěžovatelky respektoval, že není součástí soustavy obecných soudů (y ČR) a nevykonává přezkumné pravomoci v tom smyslu, že by byl další instancí v systému všeobecného soudnictví. Jeho pravomoc je zaměřena na zjištění, zda napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatelky zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Jestliže tedy d stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, nutno to chápat tak, že obecným soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (y ČR). Při rozhodování je soudce vázán zákonem (y ČR), při výkonu své funkce je nezávislý (y ČR). Procesní postup soudu, jakož i otázky spojené s prováděním a hodnocením důkazů, upravuje . Postupoval-li Městský soud v Praze v dané věci v souladu s ustanoveními , která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v d, přičemž svůj postup řádně odůvodnil, nemohl Ústavní soud učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek. Z obecného pohledu je si třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z d, jakož i z dalších ustanovení a z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení.

Ústavní soud přisvědčil správnosti právních závěrů Městského soudu v Praze, jakož i Nejvyššího soudu ČR, o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení ve smyslu ustanovení Skutková zjištění jsou v souladu s provedenými důkazy a pokud jde o jejich hodnocení, je nutno konstatovat, že odvolacím soudem bylo postupováno v souladu s ustanovením

Poněvadž nic nenasvědčuje tomu, že by při rozhodování Městského soudu v Praze nebyly respektovány zásady, týkající se práva na soudní ochranu, obsažené v hlavě pátéd, ani zásady obsažené v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ani nebylo zjištěno, že by dle y ČR zákonem stanoveným způsobem neposkytoval ochranu právům, nezbylo Ústavnímu soudu než stížnost stěžovatelky považovat za zjevně neopodstatněnou.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. března 2000 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu