Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 92/2000

1

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného JUDr. Z. K., CSc., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. -49, ze dne 16. 11. 1999, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou ústavní stížností, která byla podána k poštovní přepravě dne 11. 2. 2000 a doručena Ústavnímu soudu dne 14. 2. 2000, domáhal zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tímto rozsudkem bylo zrušeno rozhodnutí správního orgánu - Okresního úřadu v Benešově, okresního pozemkového úřadu, ze dne 6. 11. 1998, č. j. PÚ 3144/91-1628-III, a věc byla tomuto úřadu vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí je soudem nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a věc byla tak správnímu orgánu vrácena k dalšímu řízení, přičemž při novém projednání je správní orgán vázán právním názorem soudu.

Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozsudkem bylo porušeno ustanovení d (dále jen " ") a y ČR, nebot' jednak byla porušena zásada procesní rovnosti stran a jednak byla porušena nestrannost soudu, nebot' soud udělal poučení, které neodpovídá ustanovení . Stěžovatel je přesvědčen, že soud při nalézání práva nedbal stanoveného, tj. zákonného postupu, nebyl nestranný, ale tendenční, nerespektoval procesní předpisy a kautely z nich vyplývající a tím zatížil své rozhodnutí a řízení mu předcházející vážnou vadou. Stěžovatel současně odkazuje na celou řadu judikátů ústavního soudu, o které opírá svá tvrzení.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k jeho ochraně poskytuje. Jedná se tedy o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nebot' jak vyplývá z výroku napadeného rozhodnutí, Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí Okresního úřadu v Benešově, okresního pozemkového

1

2

úřadu, ze dne 6. 11. 1998, č. j. PÚ 3144/91-1628-III, zrušil a věc vrátil tomuto správnímu orgánu k dalšímu řízení.

Ústavní soud je při svém rozhodování podle y ČR vázán pravidly řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Samotná existence pravomocného rozhodnutí ještě splnění této podmínky nezaručuje, pokud řízení ve věci samé dále pokračuje. Krajský soud v Ústí nad Labem vrátil věc Okresnímu úřadu v Benešově, okresnímu pozemkovému úřadu, k dalšímu řízení v souladu s ustanovením . Řízení tak dále pokračuje a stěžovateli jsou k dispozici zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro něj nepříznivé rozhodnutí.

Jak již bylo Ústavním soudem opakovaně vyloženo, Ústavní soud nezasahuje do činnosti a rozhodovací pravomoci obecných soudů, jelikož jeho ústavní postavení jej ze soustavy obecných soudů vyčleňuje. Ústavní soud není tedy přezkumnou instancí v této soustavě a jeho ingerence do rozhodovací pravomoci a činnosti orgánů veřejné moci je možná jen za splnění zvláštních podmínek (srov. např. nález č. 5, Sbírky nálezů a usnesení ústavního soudu, sv. I, C. H. Beck a nález č. 78 , sv. IV Sbírky nálezů a usnesení ústavního soudu, sv. I, C. H. Beck ).

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii. V zásadě tedy pravomoc ústavního soudu směřuje vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc jejich přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována.

Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci nutno proto chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení. Z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům "takového zásahu veřejné moci", neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není v dané věci splněna, nebot' stěžovateli je k dispozici obrana daná celým právním řádem České republiky.

Nelze proto "jiný zásah orgánu veřejné moci" spatřovat v procesně vadném nebo i protiústavním postupu takového orgánu, jestliže k němu dochází v řízení, které dosud probíhá, neboť i takový postup je ve své podstatě neoddělitelnou částí celého řízení a svou povahou a ve svých důsledcích je zatěžuje jako celek. Proto i protiústavní procesní vady lze v rámci přezkumu celého řízení napravit obvyklým a zákonem předvídajícím způsobem. Ingerence ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je proto in concreto na místě teprve tehdy, jestliže by takové vady nebyly odstraněny ani v řízení opravném.

Ústavní soud konstatuje, že neshledal ani naplnění podmínek pro výjimečné použití ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nebot' ústavní stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

2

3

Za tohoto stavu Ústavní soud proto ani nezkoumal splnění další formální podmínky stanovené ustanovením , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tj. zda ústavní stížnost byla podána ve lhůtě 60 dnů. S ohledem na toto ustanovení počíná lhůta k podání ústavní stížnosti již dnem doručení napadeného rozhodnutí. Jak uvedl stěžovatel ve své ústavní stížnosti, bylo mu napadené rozhodnutí doručeno dne 13. 12. 1999. Posledním dnem k doručení či podání ústavní stížnosti k poštovní přepravě byl tak den 10. 2. 2000, přičemž stěžovatel ústavní stížnost podal k poštovní přepravě dne 11. 2. 2000.

Z uvedených důvodů ústavní soud podle ustanovení a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 8. března 2000

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu