Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 4/2000

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky o návrhu JUDr. J. J., zastoupeného JUDr. J. M., advokátem, na zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 11. 1999, č.j. -174 a rozsudku Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. , ze dne 12. 4. 1999,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhá včas podaným návrhem na zahájení řízení před Ústavním soudem zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. -174, jakož i rozsudku Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. , ze dne 12. 4. 199 s tím, že oběma napadenými rozhodnutími byla zasažena jeho základní práva obsažena v a v d (dále), tedy právo na svobodný výkon povolání advokáta a právo na obhajobu.

Ze spisů Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, sp. zn. a téhož soudu sp. zn. , které si Ústavní

soud vyžádal, také následně zjistil, že navrhovatel byl rozsudkem téhož soudu, č.j. -145, shledán vinným trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 2 písm. a) tr. zák. a poškozování věřitele dle § 256 odst. 1 písm. c) tr. zák., jako návodce dle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. a pomocník dle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a byl mu za to uložen peněžitý trest. Pro pokus ke stejným trestným činům byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody i spoluobžalovaný J. B. a pro pomoc ke stejným trestným činům také S. P., a to k trestu peněžitému. Proti uvedenému rozsudku podal navrhovatel odvolání, ve kterém poukazuje na nesprávný postup ředitele OÚV Policie ČR v Rychnově nad Kněžnou o vyloučení vyšetřovatele (tato rozhodnutí však navrhovatel u Ústavního soudu nenapadl) a dále dovozoval, že předmětné trestné činnosti se nemohl dopustit nejenom on sám, ale především J. B., když exekuce (byť v časovém posunu) nakonec byla vykonána, když vylučovací žaloba (v rámci exekuce) byla S. P. vzata zpět. Došlo tak ke změně situace a v konečném důsledku takto k zániku nebezpečnosti samotného jednání ve smyslu § 65 tr. zák., což soud nevzal v úvahu. Podání vylučovací žaloby potom bylo hmotně právním úkonem, který učinila jiná osoba (P.) a nešlo tak o procesní úkon navrhovatele, když (navíc) podání vylučovací žaloby není trestné. Kupní smlouva o prodeji auta k vylučovací žalobě nebyla připojena (byla v držení jejich účastníků) a záleželo jen na nich, zda ji využijí. Namítal, že on sám postupoval jenom podle informací a přání klienta a pokud soud vycházel z výpovědí tehdy spoluobžalovaného B., tak vycházel z výpovědí nevěrohodných a nepravdivých (prohlášení B. ze dne 11. 3. 1998, v němž uvedl že své osobní vozidlo nikdy neprodal). O takto podaném odvolání rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové, který jej usnesením ze dne 4. 11. 1999, pod č.j. -174, zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí potom odvolací soud odkázal na skutkové zjištění soudu nalézacího i jím učiněné právní závěry. To s tím, že z řádně provedeného dokazování vyvodil správná skutková zjištění s tím, že o výpovědích spoluobžalovaných (zejména z hlediska jejich věrohodnosti či pravdivosti) není na místě pochybovat, když nevznikly žádné pochybnosti vyvolávající podezření právě o jejich eventuální věrohodnosti či pravdivosti. Nalézací soud vycházel správně i z důkazů provedených listinami (fiktivní kupní smlouva, vylučovací žaloba), o jejichž existenci není pochyb. Odvolací soud potom dovodil, že uvedená skutková zjištění odpovídající i právnímu posouzení samotného skutku a poukázal na to, že samotné zpětvzetí vylučovací žaloby neznamená zánik nebezpečnosti posuzovaného jednání pro společnost (§ 65 tr. zák.), když tento úkon byl učiněn (B.) pod vlivem a tlakem objektivních okolností (o věc se v té době zajímala policie).

Proti uvedeným rozhodnutím obecných soudů brojí navrhovatel podaným návrhem k Ústavnímu soudu (ústavní stížností), v rámci kterého opakoval argumentaci, kterou již užil v řízení před soudy obou stupňů. V jejich postupu shledal porušení jeho práva na obhajobu, které je jako základní právo obsažené v věta prvníy a dále právo na svobodný výkon povolání advokáta označené y. Navrhl také, aby Ústavní soud nálezem obě vpředu označená rozhodnutí zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Náchodě k dalšímu řízení.

Je na místě opakovaně připomenout, že Ústavní soud není součástí obecné soustavy a do rozhodovací činnosti obecných soudu je tedy oprávněn ingerovat pouze a jenom tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl navrhovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou dle y ČR. Po zvážení všech okolností projednávané věci, vycházeje ze shora uvedených zjištění i podaného návrhu a tvrzení v něm obsažených, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Jádrem podaného návrhu jsou námitky navrhovatele co do skutkových zjištění obecných soudů i právních závěrů z nich vyvozených. Zde Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že se závěry obecných soudů, v těchto směrech učiněných, nelze mít výhrad. Způsob jakým bylo dokazování v projednávané věci vedeno, stejně jako jeho potřebný rozsah, odpovídá procesně právnímu předpisu, který se na daný typ řízení vztahuje. Příslušná ustanovení trestního řádu soudy respektovaly a provedené dokazování i právní závěry z něj vyvozené se uskutečnily v zákonném (a tedy i ústavním) rámci. Ústavní soud za dané situace takto k napadeným rozhodnutím nemá výhrad, a to ani z hlediska namítaných porušení věta první, nebo y. Ze zjištěných skutečností jednoznačně plyne, že navrhovatel měl dostatek času a možností k přípravě obhajoby i obhajobě samotné a v tomto smyslu také konal. Stejně tak nelze mít za to, že bylo zasaženo jeho právo na svobodnou volbu povolání i jeho výkon namítané navrhovatelem z hlediska ustanovení y. Současně je ovšem nutno dodat, že výkon jakéhokoli povolání musí probíhat v souladu i s takovými zákony jako je zákon trestní a nemůže tedy obsahovat absolutní (a tedy ani ústavněprávní) ochranu.

S poukazem na uvedené tedy nezbylo Ústavnímu soudu než podaný návrh jako zjevně neopodstatněný dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. března 2000

JUDr. Vlastimil Ševčík

předseda senátu