Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 421/99

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti Ing. P. B., zastoupeného JUDr. P. P., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. září 1998, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti ze dne 27. srpna 1999, stěžovatel napadá pouze shora uvedený rozsudek, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. března 1998, sp. zn. , ačkoli na základě dovolání rozhodoval ve věci stěžovatele Nejvyšší soud ČR, který rozsudkem ze dne 15. června 1999, sp. zn. , dovolání zamítl.

Dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), lze podat ústavní stížnost proti rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který k ochraně práva připouští. Je to tedy nepochybně výše zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které musí být v prvé řadě ústavní stížností napadeno.

Smysl a funkce ústavní stížnosti spočívá v nápravě zásahu orgánu veřejné moci, kterým bylo zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod, avšak k této nápravě nemůže dojít za situace, kdy by z řízení před Ústavním soudem bylo vyňato rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který k ochraně práva poskytuje. Rozhodnutí o ústavní stížnosti směřující jen proti rozhodnutí odvolacího soudu by totiž vedlo k tomu, že rozhodnutím Ústavního soudu by rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo dotčeno, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty. Tento závěr vyslovil Ústavní soud již vícekrát (viz např.

in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 7., str.331, Praha 1997).

Z uvedených důvodů, byť procesní povahy, je proto nutno ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 21. února 2000

JUDr. Vladimír Čermák předseda senátu