Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 234/99

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti 1) K. P., 2) T. K., oba zastoupeni JUDr. F. U., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 1999, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 4. 1996, sp. zn. , t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 10. 5. 1999 obdržel Ústavní soud stížnost, kterou oba stěžovatelé napadají v záhlaví usnesení označená rozhodnutí obecných soudů a tvrdí, že těmito rozhodnutími byla porušena jejich práva, zakotvená v d a y, když tyto soudy údajně odňaly navrhovatelům možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Současně pak těmto soudům vytýkají, že neposkytly zákonným způsobem ochranu jejich právům.

Z napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že odvolací soud připustil částečné zpětvzetí návrhu stěžovatelů (dříve navrhovatelů) proti odpůrci - Správě nemovitostí města Brna, st. p. v likvidaci, když rozsudek soudu prvého stupně, ve znění tam blíže uvedeném, v této části zrušil a řízení v označeném rozsahu zastavil.

Současně odvolací soud potvrdil výrok rozsudku soudu prvého stupně, pokud tento stanovil, že se zamítá návrh, aby byl nahrazen projev vůle odpůrce, potřebný k uzavření dohody o vydání nemovitosti.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelé podali proti napadenému rozsudku odvolacího soudu v zákonné lhůtě dovolání, vyčkal Ústavní soud ukončení dovolacího řízení a vynesení příslušného rozhodnutí. Dne 9. 2. 2000 obdržel Ústavní soud rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 2000, č.j. -139, . Dovolací soud vyhověl dovolání stěžovatelů, pokud tito specifikovali dovolací důvod jako nesouhlas se závěry soudů nižších stupňů, že nepřesná a neúplná žaloba došlá soudu dne 23. 12. 1991 nezaložila hmotněprávní účinky a neměla tedy za následek stavení běhu prekluzivní lhůty pro uplatnění práva na vydání sporné nemovitosti u soudu a rozhodl tak, že zrušil bod bodem II. výroku rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 1999, č. j. -114, v části, jíž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. 4. 1996, č. j. , -51, zamítající žalobu stěžovatelů o uzavření dohody o vydání předmětných nemovitostí a rozhodnuto o nákladech řízení, ve vztahu mezi stěžovateli a žalovaným, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. 4. 1996, č. j. , -51, v části, jíž byla zamítnuta žaloba stěžovatelů o uzavření dohody o vydání nárokovaných nemovitostí a rozhodnuto o nákladech řízení, jak shora uvedeno. V tomto rozsahu byla věc vrácena Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Za této situace, kdy dovolací soud zrušil oba napadené rozsudky v části, týkající se návrhu na uzavření dohody o vydání nemovitostí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvého stupně, odpadla část předmětu ústavní stížnosti stěžovatelů, která směřovala právě proti zrušeným výrokům obou obecných soudů. Ústavní soud proto v této části byl nucen ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) , neboť se jedná o návrh k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

V další části ústavní stížnosti, která směřovala i proti výrokům obecných soudů nedotčených dovolacím soudem, Ústavní soud konstatoval, že není naplněna podmínka porušení ústavnosti či práv stěžovatelů, neboť z napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně zjistil, že řízení o části žalobního návrhu bylo zastaveno proto, že oba stěžovatelé vzali v tomto bodě svůj návrh zpět. Ústavní soud proto ústavní stížnost směřující proti části výroku, obsaženému v rozsudku Krajského soudu v Brně, o zastavení řízení a zrušení rozsudku soudu prvého stupně, odmítá jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu ÚS

V Brně dne 22. února 2000