Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 529/99

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti společnosti V. N., spol. s r. o. zastoupené JUDr. A.Š., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 1999, č.j. -37,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 10. 1999 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 1999, č.j. -37, kterým bylo v napadeném výroku II. ("Navrhovatel je povinen zaplatit odpůrci na náhradě nákladů řízení částku 14.119.- Kč ....") změněno usnesení Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 2. 4. 1999, č.j. -27 tak, že stěžovatelce (odpůrkyni) se proti vedlejšímu účastníkovi (navrhovateli) L. Š. právo na náhradu nákladů řízení ve výši 14. 119,- Kč nepřiznává, a dále rozhodnuto, že L. Š. se proti stěžovatelce právo na náhradu nákladů v řízení před odvolacím soudem rovněž nepřiznává.

Stěžovatelka tvrdí, že napadeným usnesením bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo rovnosti před soudem zakotvené v y ("Ústava") a d ("Listina"). V obsáhlém odůvodnění své stížnosti, které z převážné části je rekapitulací dosavadního postupu obecných soudů, konstatováním obsahu předmětných usnesení a opakováním argumentů uvedených v odvolání, uvedla, že porušení spatřuje v tom, že odvolací soud jí nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, ačkoliv toto právo jí přiznal soud prvního stupně, když přihlédl k tomu, že vedlejší účastník (navrhovatel) v průběhu řízení po zahájení jednání vzal svůj návrh zcela zpět. Důvodem zpětvzetí návrhu byla obava, že domáhání se práva soudní cestou by pro vedlejšího účastníka představovalo nezanedbatelné náklady s velmi nejistým výsledkem, pokud jde o uspokojení jeho pohledávek, neboť hospodářská situace stěžovatelky je špatná, charakterizovaná platební neschopností a blížícím se konkurzem. Stěžovatelka je toho názoru, že je to vedlejší účastník, který procesně zavinil, že o sporných skutečnostech nemohlo být soudem rozhodnuto na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci, a tudíž náklady řízení před soudem prvého stupně by měl nést sám. Pokud však odvolací soud rozhodl o nákladech řízení v její neprospěch, byla tímto postupem znevýhodněna.

Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého napadeného usnesení.

Po posouzení obsahu napadeného rozhodnutí, jakož i obsahu dalších shromážděných podkladů, Ústavní soud v postupu Krajského soudu v Brně neshledal nic, co by nasvědčovalo nedodržení ústavních procesních práv stěžovatelky, či ústavně nekonformní interpretaci hmotněprávních ustanovení aplikovaných v projednávané věci. Podle ust. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Citované ustanovení aplikoval odvolací soud, po zjištění, že důvody hodné zvláštního zřetele v daném případě jsou dány, a jsou-li dány v řízení před soudem I. stupně, jsou dány též v řízení odvolacím. Je věcí obecných soudů, zda, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, použijí svého diskrečního práva v otázce nákladů řízení. Jedná se zde o individuální rozhodnutí v individuální věci, bez jakýchkoliv normativizujících závěrů - tedy o oblast, kde zásah Ústavního soudu nemůže přicházet v úvahu. Z ústavněprávního hlediska lze odvolacímu soudu stěží cokoli vytknout.

Vzhledem k tomu, že z ústavní stížnosti nevyplývá nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny, jeví se Ústavnímu soudu stěžovatelčino tvrzení o porušení čl. v y a y, jako zjevně neopodstatněné.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. 2. 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu