Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 172/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula, ve věci ústavní stížnosti D. S., zastoupeného JUDr. N. B., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. října 1998, sp. zn. , a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. února 1999, sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se ústavní stížností domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. února 1999, sp. zn. , ve výroku o vině a výroku o uloženém trestu, dále pak zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. října 1998, sp. zn. , a to ve výrocích o jeho vině a ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody. Uvedl, že podle jeho přesvědčení rozhodnutím soudů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zakotvené v a a d (dále jen "Listina). Dále uvedl, že bylo porušeno též jeho právo podle a y. Navrhovatel především vytýká soudu, že se důsledně nezabýval všemi důkazy provedenými v přípravném řízení. V přípravném řízení byla zajištěna daktyloskopická stopa, která byla označena jako stopa pachatele, která však nepatří jak stěžovateli, tak ani druhému odsouzenému. Tato stopa byla záměrně obžalobou zamlčena. V předmětném řízení žaloba nepředložila soudu žádný přímý důkaz. Pokud jde o výpověď stěžovatele, tato byla v přípravném řízení nezákonnými praktikami těchto orgánů vynucena. Žádný ze slyšených svědků neidentifikoval stěžovatele jako osobu pohybující se v inkriminované době v blízkosti místa, kde došlo ke spáchání trestného činu.

Ústavní soud již v řadě rozhodnutí judikoval, že mu v zásadě nepřísluší zásadní přehodnocování dokazování provedeného obecnými soudy. Úkolem Ústavního soudu je především zkoumat, zda napadenými rozhodnutími orgánů veřejné moci nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních zákonech nebo v mezinárodních smlouvách podle y ČR.

Po přezkoumání rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. února 1999, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 21. 10. 1998, a po zhodnocení písemných vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení, jež si Ústavní soud vyžádal, nebyl shledán zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává. Pokud jde o napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, je třeba uvést, že se soud vypořádal s odvolacími námitkami stěžovatele i Krajského státního zástupce v Praze, který proti rozsudku soudu I. stupně, sp. zn. , podal rovněž odvolání, všechny výroky svého rozhodnutí podrobně a přiléhavě odůvodnil. Z těchto důvodů byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou a proto ji podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 14. února 2000