Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 26/2000

Ústavní soud rozhodl dne 15. února 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti A. W., zastoupené JUDr. K. K., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 1999, čj. -10,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze stěžovatelka dovozuje, že tímto usnesením bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu zakotveného v a zvláště pak odst. 2 d. Městský soud v Praze totiž upřel stěžovatelce právo na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu nesprávnou aplikací ve spojení s ustanovením , když dospěl k závěru, že v projednávané věci zmeškání lhůty stěžovatelce nelze prominout. Stěžovatelka má za to, že je třeba rozlišovat mezi rozhodováním o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů podle hlavy druhé části páté , směřujících proti rozhodnutím již nabyvších právní moci a rozhodováním o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů, kdy prominutí zmeškání lhůty není vyloučeno. Z těchto, jakož i z dalších, důvodů domáhá se proto stěžovatelka zrušení napadených usnesení.

Z obsahu spisu Okresního úřadu Praha - východ, pozemkového úřadu, sp. zn. 2868, Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí tohoto úřadu ze dne 8. 1. 1998 bylo stěžovatelce doručeno dne 14. 1. 1998. Ze spisu je patrno, že v této věci rozhodoval pozemkový úřad po zrušení jeho prvého rozhodnutí rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. , jímž mu bylo uloženo odstraniti nedostatky týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Opravný prostředek proti shora uvedenému rozhodnutí pozemkového úřadu stěžovatelka však podala, jak plyne ze spisu Městského soudu v Praze, teprve dne 14. 8. 1998, a to současně s návrhem na prominutí zmeškání lhůty. Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodl tak, že zmeškání lhůty k podání opravného prostředku se nepromíjí a opravný prostředek proto odmítl. V důvodech svého rozhodnutí uvedl městský soud, že dikce ustanovení a vylučuje prominutí zmeškání lhůty i u opravných prostředků proti rozhodnutím správních orgánů.

Prominutí zmeškání lhůty je upraveno jak v ( ), tak i ve ( ). Zatímco v prvém případě rozhoduje o prominutí zmeškání lhůty, a to i lhůty k odvolání, soud prvého stupně, rozhoduje ve druhém případě o prominutí zmeškání lhůty správní orgán. Již z toho, co je zde uvedeno, vyplývá, že aplikace ustanovení zařazeného do části páté, týkající se správního soudnictví, podle něhož pro řešení otázek, které nejsou přímo upraveny v této části, se užije přiměřeně ustanovení prvé a třetí části tohoto zákona, v projednávané věci nepřichází v úvahu, a to především vzhledem k nedostatku dvojinstančnosti správního soudnictví. Stejně tak ze zcela evidentních důvodů nemůže být v tomto řízení, v němž již jde o správní soudnictví, aplikováno ani ustanovení . Vzhledem k uvedenému jeví se již z těchto důvodů ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná, neboť zde chybí právní předpis, na jehož podkladě by soud rozhodující ve správním soudnictví mohl zmeškání lhůty prominout.

Ústavnímu soud proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 15. února 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu