Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 566/99

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 15. února 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti Ing. J. B., zastoupeného JUDr. J. L., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. září 1999, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. září 1999, sp. zn. , a současně navrhl, aby vykonatelnost označeného rozhodnutí byla odložena. Ústavní stížnost odůvodnil tím, že extenzivní výklad § 89 odst. 9 trestního zákona a, podle jeho přesvědčení, nesprávné posouzení jeho postavení - jako osoby s pravomocí veřejného činitele, což mělo za následek potvrzení rozsudku soudu I. stupně ve výroku o vině a trestu, považuje za porušení y a práv, zaručených d.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y [ , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. a usnesení sp. zn. , kterým Městský soud v Praze dne 21. září 1999 zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. března 1999, sp. zn. , ve výroku o uložení peněžitého trestu a o náhradním trestu odnětí svobody, jinak jej ponechal nedotčen, Ústavní soud zásah do práv stěžovatele neshledal. Odvolací soud, stejně jako soud I. stupně, se

nedopustil pochybení v posouzení postavení obžalovaného (stěžovatele) ani jeho jednání jako veřejného činitele ve smyslu § 89 odst. 9 a § 158 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. c) trestního zákona. Jak vyplývá z vyšetřovacího spisu Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování Praha 9, ČVS: OVV-751/98, který je součástí spisu sp. zn. , jakož i z průběhu soudního řízení, pro odsouzení obžalovaného - jako veřejného činitele, bylo provedeno dokazování, jehož hodnocení soudy učinily v souladu s § 2 odst. 6 trestního řádu, odůvodnění rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9, který se vypořádal se všemi námitkami stěžovatele vznesenými v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, je přiléhavé a vyčerpávající.

Pro výše uvedená zjištění byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, senátem, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnut. Pro odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí pak důvody dány nebyly.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. února 2000