Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 328/99

Ústavní soud rozhodl dne 15. 2. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. F, a. s., se sídlem

zastoupené JUDr. D. N., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 1999, sp. zn. , a rozhodnutí Finančního ředitelství v Havlíčkově Brodě ze dne 2. 7. 1997, čj. FÚ/97/46654/I/Mer ve znění rozhodnutí Finančního úřadu v Havlíčkově Brodě ze dne

17. 9. 1998, čj. FÚ/57625/98, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podanou ústavní stížností brojí stěžovatelka proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. května 1999 (), kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu v Havlíčkově Brodě ze dne 17. září 1998 (FÚ/57625/98), jímž byl vydán exekuční příkaz, kterým byla vymáhána po stěžovatelce částka 29.284,- Kč, a tvrdí, že těmito rozhodnutími orgánů veřejné moci došlo k porušení "základních práv a svobod, které zaručuje stěžovatelce ústavní zákon nebo mezinárodní smlouva dle y ČR". Své tvrzení stěžovatelka rozvádí tak, že rozhodnutí České inspekce životního prostředí - divize ochrany ovzduší Brno, M. 2, kterým bylo jako správním orgánem rozhodnuto o uložení pokuty za znečišťování ovzduší v roce 1992 ( ), byl vypočten poplatek v částce 49.410,- Kč. Řízení bylo vedeno podle () a stěžovatelka tvrdí, že takto vydané rozhodnutí mohlo být exekučně vymáháno pouze v tříleté prekluzivní lhůtě a podle ní tato lhůta skončila

26. ledna 1996. O výkon citovaného rozhodnutí však správní orgán požádal Finanční úřad v Havlíčkově Brodě až dne 22. 5. 1996, tedy po uplynutí prekluzivní lhůty k vymáhání pohledávky podle ust. V další části ústavní stížnosti pak stěžovatelka tvrdí, že příslušné správní rozhodnutí mělo být exekučně vymáháno v režimu a nikoliv v režimu zákona , o správním řízení, neboť se nejedná o daň ani daňový nedoplatek.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých okolností je oprávněn zasahovat do činnosti obecných soudů, a proto postačí stěžovatelku na tuto ustálenou judikaturu Ústavního soudu v celém rozsahu odkázat a jen stručně připomenout, že Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti stojící mimo soustavu soudů obecných je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže obecné soudy nepostupují v souladu sd, zejména pak s obsahem její hlavy páté, a svým postupem tak porušují zásady spravedlivého procesu (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 2., vydání 1., č. 49, Praha 1995).

Respektují-li obecné soudy ve své jurisdikční činnosti jak podmínky dané procesními předpisy (v posuzované věci podmínky ), tak kautely plynoucí z ústavního pořádku republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů nebo jiných orgánů veřejné moci přezkoumávat.

Ve věci posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů došlo k porušení ustanovení hlavy pátéd a pouze z té skutečnosti, že krajský soud v rámci přezkumu správního rozhodnutí zaujal v posuzované právní věci shodný názor se správním orgánem, tedy jiný právní názor než stěžovatelka, nelze spatřovat porušení jejího ústavně zaručeného základního práva. Ústavní soud neshledal, že by postup soudu byl v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, neboť obecný soud postupoval v souladu s platnými zákony a své rozhodnutí také náležitým způsobem odůvodnil ( ).

Ústavní stížnost stěžovatelky je proto ústavní stížností zjevně neopodstatněnou, když zjevná její neopodstatněnost plyne jak z povahy odůvodnění ústavní stížnosti, v níž jde

o pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu a orgánu veřejné moci (Finančního ředitelství v Havlíčkově Brodě), tak z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno.

Nezbylo proto než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je patrno [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ,

ve znění pozdějších předpisů).

V Brně dne 15. února 2000