Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 583/99

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti Ing. Z. N., právně zastoupeného JUDr. V. S., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 1999, sp. zn. , t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 29. 12. 1999, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 1999, sp. zn. , jímž byla zamítnuta stížnost jeho i spoluobviněného H.-J. H. E. o vzetí do vazby z důvodů § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. V obsáhle zdůvodněné ústavní stížnosti stěžovatel v podstatě dovozuje, že obvinění bylo proti němu vzneseno nedůvodně a že byl neprávem vzat do vazby. Takovým postupem orgánů činných v trestním řízení včetně soudů obou stupňů byl dotčen na svých základních právech, která jsou chráněna a 5 d (dále jen " "), písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (dále jen Úmluva) a y.

Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Vznesení obvinění, jímž se zahajuje trestní stíhání, není žádným porušením základních práv občana, ale výsledkem šetření policejních orgánů, které podle shromážděného důkazního materiálu došly k závěru, že "zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin a je dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba." (§ 160/1 tr. ř.). V záznamu o sdělení obvinění na počátku prvního výslechu obviněného musí být skutek popsán tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, označen jako trestný čin, který je v tomto skutku spatřován a důvody, pro něž je obviněný stíhán. Toto ustanovení trestního řádu zcela koresponduje s. čl. 5 odst. 1 Úmluvy, že nikdo nesmí být zbaven svobody, kromě písm. c) téhož článku - zákonného zatčení nebo jiného zbavení svobody za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu nebo jsou-li oprávněné důvody k domněnce, že je nutné zabránit jí ve spáchání trestného činu nebo v útěku po jeho spáchání.

Skutečnost, že orgány činné v trestním řízení shledaly potřebu v současné době provádět vyšetřování vazebním způsobem, rovněž není porušením základních práv, když byly zjištěny důvody vazby ve smyslu ustanovení § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., které jsou dostatečným způsobem konkretizovány v odůvodněních usnesení soudu prvního i druhého stupně, na něž se v tomto bodě poukazuje. Jak již bylo několikrát zdůrazněno, Ústavní soud není obecným soudům nadřízen, není rovněž oprávněn, aby přehodnocoval a měnil jejich závěry, pokud nejsou v extrémním rozporu s výsledky dosud provedeného dokazování. Ústavnímu soudu přísluší zabývat se správností hodnocení jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení byly porušeny ústavní procesní principy.

V daném případě až dosud proběhlo trestní řízení za šetření příslušných ustanovení trestního řádu, žádné porušení základních práv a svobod nebylo shledáno.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen a 5 y, písm. c) Úmluvy a y.

Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu ÚS

V Brně dne 16. února 2000