Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 539/99

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr.Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti A. K., právně zastoupeného JUDr. V. M., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 1999, sp. zn. a proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 5. 1999, sp. zn. , t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 29. 11. 1999, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 1999, sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 5. 1999, sp. zn. , jimiž byl uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1, písm. e), odst. 2 tr. zák., že dne 19. 5. 1998 v Hradci Králové odcizil z kanceláře s. r. o. S. B+N+Š, kde byl v té době zaměstnán jako skladník, z neuzamčeného pokladního trezorku finanční hotovost 138 655,60 Kč a jednání se dopustil přesto, že byl již odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který dosud nevykonal. Dále byl uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., že dne 28. 5. 1998 opakovaně navštívil obchod se smíšeným zbožím K. B., na niž namířil revolver na plynové náboje s tím, aby mu vydala finanční prostředky, jinak to do ní našije, takže mu tato vydala částku 24 000 Kč. K odvolání obžalovaného (stěžovatele) byl zrušen výrok o trestu a výrok o náhradě škody a stěžovateli byl nově uložen trest odnětí svobody v trvání šesti roků se zařazením do věznice s ostrahou a upraven výrok o náhradě škody.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že obžaloba okresního státního zástupce v jednání vůči poškozené K. B. spatřovala pouze trestný čin krádeže, že na možnost přísnějšího posuzování skutku nebyl ve smyslu ustanovení § 190 odst. 2 tr. ř. upozorněn. Soud prvního stupně nepostupoval ani podle ustanovení tr. ř., podle něhož měl stěžovatele upozornit na možnost použití přísnější právní kvalifikace, případně hlavní líčení odročit. Pokud tak nepostupoval, porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces chráněné d (dále jen " ") a jemu odpovídající články y. Porušení svých práv vidí i v tom, že soud neprovedl veškeré důkazy, které v rámci své obhajoby navrhoval.

Z odůvodnění obou napadených rozsudků je patrno, že oba soudy reagovaly na skutečnost, že oba skutky stěžovatele byly v obžalobě označeny odpovídající právní větou, ale bylo pouze zaměněno paragrafové označení. Podle názoru obou soudů se v daném případě nejednalo o stav, jaký má na mysli ustanovení § 190 odst. 2 a § 225 odst. 2 tr. ř., protože stěžovatel byl tak jako tak ohrožen trestní sazbou stanovenou na trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. z.. Šlo o zjevnou písařskou chybu, která nemohla stěžovatele poškodit a ani nepoškodila přísnější právní kvalifikací skutku jím spáchaného. Stanovisku a postupu obou obecných soudů nelze ani z hlediska ústavního nic vytýkat. Stěžovatel ve svých právech na spravedlivý proces v tomto směru nijak postižen nebyl.

Stejně je tomu i pokud jde o neprovedení všech navrhovaných důkazů. Rozsah provedeného dokazování byl dostatečný pro zjištění skutkového stavu věci a soud není povinen provádět důkazy nad tento rámec jen proto, že jsou navrhovány. To by naopak znamenalo zbytečné průtahy v projednávání věci.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotněprávních či procesněprávních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících soudů byl porušen , věta první y a , 95 a 96 y.

Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu ÚS

V Brně dne 16. února 2000