Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 582/99

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky o návrhu P. M., zastoupeného JUDr. V. K., advokátem, na zrušení usnesení Vrchního soudu Praze, sp. zn. , ze dne 12. 10. 1999, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 10. 5. 1999,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel svým návrhem ze dne 24. 11. 1999 napadl usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 12. 10. 1999, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze, sp. zn. . Zmíněným usnesením bylo zamítnuto odvolání navrhovatele, které směřovalo do uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze, kterým byl navrhovatel uznán vinným (spolu s dalším obviněným) trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 5 trestního zákona (dále tr. zák.) ve stadiu pokusu dle § 8 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku a pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Navrhovatel má za to, že vydáním napadených rozhodnutí bylo zasaženo jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces zakotvené v d (dále ), když uvedené soudy jednaly i v rozporu s a y ČR.

Z připojeného spisu Krajského soudu v Praze, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že navrhovatel byl uznán vinným a odsouzen pro shora uvedenou trestnou činnost, a to rozhodnutími soudů obou stupňů, jak již rovněž uvedeno. Soud I. stupně ve věci konal obsáhlé dokazování v jehož rámci se navrhovatel (obviněný) doznal, přičemž jeho doznání koresponduje i s ostatními důkazy rámci trestního řízení vedeného proti jeho osobě. V průběhu řízení před soudy svou obhajobu, zejména s ohledem na druh a výši trestu, který očekával, založil na tvrzení, že jednal pod tlakem jiné osoby a navíc poukazoval na to, že způsob, jakým uplatňoval způsobenou škodu (v rámci pojistného podvodu), byl takový, že vlastně k vyplacení peněz pojišťovnou nemohlo (leda v důsledku chyby pracovníků pojišťovny) dojít a byl tak minimalizován vznik následků jeho trestné činnosti. Z těchto úvah vycházeje, měl za to, že jsou to právě tyto skutečnosti, které snižují závažnost (společenskou nebezpečnost) jeho trestné činnosti do té míry, že soudy mohly a měly uvažovat o trestu odnětí svobody, ale s podmíněným odkladem. Tuto obhajobu uplatněnou i v rámci svého odvolání nadřízený soud odmítl a jak řečeno usnesením odvolání navrhovatele zamítl. To s tím, že v postupu soudu I. stupně nenalezl žádná pochybení takového rázu, která by mohla vést k jinému hodnocení merita věci.

V podaném návrhu k Ústavnímu soudu potom navrhovatel opakoval svou obhajobu uplatněnou v rámci trestního řízení před obecnými soudy a v tom, že soudy jeho argumentaci neakceptovaly, spatřuje z hlediska ústavněprávního porušení y a a 95 odst. 1 y ČR, když soudy se dostatečně nevypořádaly se všemi okolnostmi případu, zejména ovšem právě s tvrzením, že následek trestné činnosti navrhovatele vlastně nemohl nastat.

K věci se na vyžádání vyjádřil i Vrchní soud v Praze, který uvedl, že v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, ze kterých plyne, že hodnocení namítané výpovědi svědka ing. T. V., bylo hodnoceno a zváženo v kontextu všech provedených důkazů v duchu zásady jejich volného hodnocení. Poukázal i na prokazatelnou spolupráci (třeba i nevěrohodnou) dalších osob, bez níž by vůbec nebylo možné k trestné činnosti dospět. Vrchní soud v Praze je tak přesvědčen, že v předmětné věci nebyl navrhovatel nijak zkrácen na svém právu na spravedlivý proces z hlediska y ČR, případně d. Proto také podaný návrh pokládá na nedůvodný.

Ústavní soud po zvážení všech námitek uplatněných navrhovatelem, vycházeje ze zmíněného spisového materiálu i ze stanoviska Vrchního soudu v Praze, dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Z hlediska výhrad uplatněných navrhovatelem vůči samotné možnosti svým jednáním způsobit předpokládaný následek, nelze než souhlasit se závěry soudů. Je skutečností, a to nepochybnou, že vztah mezi pojišťovnou a pojištěným je smluvní, kdy i pojišťovna (jako jedna ze stran) může sama zmírnit kriteria pro svá plnění. Z provedeného dokazování, konaného v souladu s příslušným procesním předpisem (trestním řádem) plyne, že navrhovatel ve snaze získat plnění od pojišťovny, postupoval zcela vážně s patrným záměrem vyvolat následek (tedy škodu velkého rozsahu). Ostatně argumentace uplatněná v podaném návrhu je fakticky opakováním důvodů uplatněných již v odvolání v rámci řízení konaného před obecnými soudy. Z tohoto hlediska Ústavní soud opakovaně připomíná, že není součástí obecné soudní soustavy a pokud nejsou v konkrétním případě nalezeny prvky protiústavnosti, do řízení před obecnými soudy ani zasáhnout nemůže. Tak tomu je i v projednávaném případě, kdy nezbývá než uzavřít, že obecné soudy postupovaly v souladu s příslušnými zákonnými (ale i ústavními) právními předpisy, provedené dokazování i hodnocení jejich výsledků (co do vyslovené viny i uloženého trestu) nelze označit za nezákonné, tím méně protiústavní.

Nezbylo tedy Ústavnímu soudu než podaný návrh podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2000

JUDr. Vlastimil Ševčík

předseda senátu