Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 563/99

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 17. února 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti J. B., zastoupeného JUDr. I. B., advokátkou, proti rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy v Praze ze dne 29. června 1999, č. j. 4413/99-D III/4-III-Ju, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy v Praze, kterým nebylo vyhověno jeho žádosti na přezkoumání rozhodnutí děkana nepřijmout jej ke studiu v akademickém roce 1999/2000. Poukázal na průběh přijímacího řízení, které, podle jeho přesvědčení, nebylo regulérní, a na znění y označené jako "rozhodnutí o přijetí", přičemž odůvodnění obsahuje sdělení, že přijat nebyl. Uvedl, že se rozhodnutím rektora cítí dotčen na právech zakotvených v , v odst. l a d.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y [ , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy v Praze ze dne 8. září 1999 zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Z jeho odůvodnění vyplývá, že rozhodnutí děkana fakulty bylo přezkoumáno a že byly vysvětleny důvody, pro které nebylo možno stěžovatele ke studiu přijmout a pro které tedy nebylo ani jeho žádosti o změnu rozhodnutí děkana vyhověno - s poukazem na hodnocení výsledků a dosaženého pořadí v přijímacím řízení. Je třeba uvést, že kriteria pro přijetí ke studiu jsou

věcí samosprávné působnosti vysokých škol a pokud stěžovatel tomuto kriteriu nevyhověl, když získal při hodnocení 69 bodů a nebyl tedy ke studiu přijat, pak v takovém postupu označené vysoké školy nelze spatřovat porušení lidských práv. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

právo na vzdělání nelze chápat jako základní právo, tj. tak, že každý je oprávněn studovat na vysoké škole, jakou si sám zvolí a že stát je povinen mu takové vzdělání zaručit. Totéž lze konstatovat o právu na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu ( odst. l a odst. l d). Pokud stěžovatel poukázal na znění odst. l, nutno konstatovat, že v souvislosti s uplatněnými právy, zakotvenými v a v d, nebylo v předmětné věci shledáno nerespektování jeho práv, zaručených všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušenství k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2000