Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 319/99

Ústavní soud rozhodl dne 17. 2. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Zemědělského družstva L., zastoupeného Ing. P. Š., předsedou, právně zastoupeného JUDr. K.D., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 5. 1999, sp. zn. a , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 5. 1999 ( -23, ) a tvrdil, že tímto rozhodnutím byl poškozen na svých ústavně zaručených základních právech a svobodách dle čl. 36 odst. 1,

d a y ČR, neboť krajský soud zaujal "nesprávný právní názor", čímž měl zkrátit stěžovatele na jeho procesních právech. V další části své ústavní stížnosti pak stěžovatel vede právní a skutkovou polemiku se závěry jak obecného soudu, tak správního orgánu, jehož rozhodnutí bylo přezkoumáváno napadeným rozsudkem obecného soudu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel svoji ústavní stížnost podkládá polemikou s právními závěry obecného soudu (a též správního orgánu, který rozhodoval v I. stupni), který rozhodoval o jeho žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, a dále polemikou se způsobem a významem hodnocení provedených důkazů, zejména ve vztahu k hodnocení rozhodnutí obecného soudu, které předcházelo rozhodnutí správního orgánu, a které položilo pro toto jeho rozhodnutí základ

[ ]; závěrem své ústavní stížnosti dovozuje, že obecný soud (Krajský soud v Ústí nad Labem) měl v přezkumném řízení přezkoumávat všechny otázky týkající se uplatněného restitučního nároku.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již dříve, pro odůvodnění tohoto rozhodnutí, vyložil, za jakých podmínek je oprávněn zasahovat do činnosti obecných soudů, a proto postačí na ni odkázat (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 10, Praha 1995) a jen stručně stačí připomenout, že Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti stojící mimo soustavu soudů obecných ( úst. ) je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže tyto soudy nepostupují v souladu s d, zejména pak s obsahem její hlavy páté, a jestliže tak svým postupem porušují zásady spravedlivého procesu. Respektují-li obecné soudy ve své jurisdikci jak podmínky dané procesními předpisy v posuzované věci , tak kautely plynoucí z ústavního pořádku České republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu jurisdikci obecných soudů přezkoumávat.

Ústavní soud neshledal, že by ve stěžovatelově věci postupem obecného soudu (a stejně tak postupem správního orgánu, který rozhodoval v I. stupni), došlo k porušení ustanovení páté hlavy d.

Posuzovaná ústavní stížnost byla proto shledána jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti plyne jak z povahy stěžovatelem tvrzených důvodů, tak z ustálené judikatury Ústavního soudu, na niž bylo příkladmo odkázáno.

Nezbylo proto než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 17. února 2000