Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 503/99

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 1. února 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti JUDr. Z. D., zastoupeného JUDr. T. M., advokátem, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. června 1996, č. j. -73, a Městského soudu v Praze ze dne 29. června 1999, č. j. -136, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal přezkoumání a zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. června 1996, č. j. -73, a Městského soudu v Praze ze dne 29. června 1999, č. j. -136, s tím, že podle jeho přesvědčení soud I. stupně nepostupoval při hodnocení důkazů v souladu s , neodstranil rozpory ve výpovědi svědka, odvolací soud pak rozhodl v rozporu s ustanovením a . Poukázal na své návrhy k doplnění dokazování v odvolacím řízení poté, co Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. března 1997 a s ohledem na výsledek řízení pokládá postup soudů za jednání, které je v rozporu s jeho právy, zakotvenými v d a v y. Pro uvedené důvody navrhl také rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti napadených rozsudků soudů.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítne [ , ].

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. , vyžádaného Ústavním soudem, zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává, shledán nebyl. Pokud jde o hodnocení důkazů soudem I. stupně, rozpor s zjištěn nebyl, stejně tak nebylo zjištěno pochybení soudu odvolacího v rozhodnutí dle , vydaného po zrušení jeho rozsudku ze dne 19. března 1997 Nejvyšším soudem. Městský soud v Praze se vypořádal se všemi odvolacími námitkami, odůvodnění výroku je vyčerpávající a přiléhavé. Je třeba uvést, že z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v , a proto pokud soudy respektují tuto zásadu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, učiněné obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval - do jurisdikční činnosti obecných soudů není oprávněn zasahovat, není vrcholem jejich soustavy.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a odmítnut dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na odmítnutí návrhu odpadl důvod zabývat se návrhem na odklad výkonu stížností napadených rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. února 2000