Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
34258.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 437/99
Ústavní soud rozhodl dne 1. února 2000, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti T., spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. K., CSc, advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. května 1999, sp. zn. 28 Ca 145/98 , kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru výstavby, ze dne 9. března 1998, č. j. MHMPP00EFJTU VYS-296/98/Ví, o uložení pokuty za provedení nepovolených stavebních úprav, podané spolu s návrhem na zrušení ustanovení § 250i odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů, vyjádřeného slovy "; dokazování se neprovádí", t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu k doručení dne 6. září 1999, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. května 19998, sp. zn. 28 Ca 145/98 , a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru výstavby, ze dne 9. března 1998, č. j. MHMPP00EFJTU VYS-296/98/Ví. Uvedeným rozhodnutím obecného soudu se cítí být dotčen ve svých základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d a z čl. 90 Ústav y.
Z ústavní stížnosti, jejích příloh a ze spisu sp. zn. 28 Ca 145/98 , jejž si Ústavní soud vyžádal od Městského soudu v Praze, bylo zjištěno následující:
Rozhodnutím odboru výstavby Obvodního úřadu městské části Praha 8 ze dne 10. prosince 1997, č. j. 14448/97-3051, byla stěžovateli dle § 106 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, uložena pokuta za nepovolené terénní úpravy. Poté, co bylo rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy, odboru výstavby, ze dne 9. března 1998, č. j. MHMPP00EFJTU VYS-296/98/Ví, zamítnuto odvolání do uvedeného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, stěžovatel podal žalobu dle § 247 a násl. o. s. ř. o. s. ř. , kterou se domáhal soudního přezkumu předmětných správních rozhodnutí. V žalobě vytkl správním orgánům jak nedostatečná skutková zjištění, když tyto měly k tomuto účelu provést důkaz znaleckým posudkem, tak i nesprávné právní posouzení věci.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. května 1999, sp. zn. 28 Ca 145/98 , žalobu stěžovatele zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí soud přezkoumal dostatečnost a přesvědčivost skutkových zjištění správních orgánů vzhledem k provedeným skutkovým závěrům, jakož i správnost právního posouzení věci, a dospěl k závěru, dle něhož napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem.
V ústavní stížnosti je soudu vytýkána zejména ta skutečnost, že, aniž by ve věci provedl dokazování, vyšel z tvrzení správního orgánu, dle něhož mělo docházet k neoprávněnému navážení stavebního materiálu stěžovatelem na dotčený pozemek, k podstatné změně jeho vzhledu a zhoršení průchodu průtokové vlny. Soud, dle názoru stěžovatele, pochybil v nedostatečném uplatnění principu kontradiktornosti v řízení, principu in dubio pro reo. Vzhledem k uvedeným argumentům se cítí být dotčen ve svých základních právech a svobodách, plynoucích z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d a z čl. 90 Ústav y. Jelikož důvod porušení základních práv a svobod má v dané věci, dle přesvědčení stěžovatele, základ již v právní úpravě, obsažené v ustanovení § 250i odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého se dokazování v řízení dle části páté hlavy druhé o. s. ř. o. s. ř. neprovádí, dle § 74 zákona č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, podal stěžovatel spolu s ústavní stížnosti i návrh na zrušení uvedeného ustanovení pro jeho rozpor s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zakotvující princip tzv. plné jurisdikce.
Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
V posuzované věci Ústavní soud neshledal pochybení ze strany obecného soudu na úrovni jednoduchého práva, když tento předmětnou věc rozhodl plně v souladu s kautelami, obsaženými v části páté hlavě druhé o. s. ř. o. s. ř. , a své závěry řádně a přesvědčivě odůvodnil. V důsledku uvedeného rovněž neshledal dotčení stěžovatele v jeho základních právech a svobodách.
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh z důvodu neopodstatněnosti dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Dle § 74 zákona č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, podmínkou podání návrhu na kontrolu norem ústavním stěžovatelem je uplatnění takto napadeného zákona, jiného právního předpisu, resp. jejich jednotlivých ustanovení, v zásahu orgánu veřejné moci, jenž je předmětem ústavní stížnosti. V předmětné věci se soud v souladu s ustanovením § 250j odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. podrobně zabýval otázkou, zda zjištění skutkového stavu ze strany správních orgánů je dostačující, resp. nedostačující k posouzení věci, čili zabýval se i otázkami skutkovými v rozsahu mezí stanovených principem koncentrace řízení. Jak plyne ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Ca 145/98 , a to jak ze žaloby proti předmětnému správnímu rozhodnutí (č. l. 1 až 4), tak z protokolu o jednání před soudem dne 7. května 1999 (č. l.23-24), stěžovatel přitom nevznesl návrh na provedení důkazu soudem, a tudíž nevyvolal uplatnění ustanovení § 250i odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož se v řízení před soudem dle části páté hlavy druhé dokazování neprovádí.
Z uvedeného důvodu, pro nenaplnění podmínek vyžadovaných ustanovením § 74 zákona č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud spolu s ústavní stížností odmítl i návrh stěžovatele na zrušení části ustanovení § 250i odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a to dle § 43 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. února 2000