Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 437/99

Ústavní soud rozhodl dne 1. února 2000, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti T., spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. K., CSc, advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. května 1999, sp. zn. , kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru výstavby, ze dne 9. března 1998, č. j. MHMPP00EFJTU VYS-296/98/Ví, o uložení pokuty za provedení nepovolených stavebních úprav, podané spolu s návrhem na zrušení ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, vyjádřeného slovy "; dokazování se neprovádí", t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem, podaným Ústavnímu soudu k doručení dne 6. září 1999, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. května 19998, sp. zn. , a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru výstavby, ze dne 9. března 1998, č. j. MHMPP00EFJTU VYS-296/98/Ví. Uvedeným rozhodnutím obecného soudu se cítí být dotčen ve svých základních právech a svobodách, vyplývajících z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i z d a z y.

Z ústavní stížnosti, jejích příloh a ze spisu sp. zn. , jejž si Ústavní soud vyžádal od Městského soudu v Praze, bylo zjištěno následující:

Rozhodnutím odboru výstavby Obvodního úřadu městské části Praha 8 ze dne 10. prosince 1997, č. j. 14448/97-3051, byla stěžovateli dle , ve znění pozdějších předpisů, uložena pokuta za nepovolené terénní úpravy. Poté, co bylo rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy, odboru výstavby, ze dne 9. března 1998, č. j. MHMPP00EFJTU VYS-296/98/Ví, zamítnuto odvolání do uvedeného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, stěžovatel podal žalobu dle a násl. , kterou se domáhal soudního přezkumu předmětných správních rozhodnutí. V žalobě vytkl správním orgánům jak nedostatečná skutková zjištění, když tyto měly k tomuto účelu provést důkaz znaleckým posudkem, tak i nesprávné právní posouzení věci.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. května 1999, sp. zn. , žalobu stěžovatele zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí soud přezkoumal dostatečnost a přesvědčivost skutkových zjištění správních orgánů vzhledem k provedeným skutkovým závěrům, jakož i správnost právního posouzení věci, a dospěl k závěru, dle něhož napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem.

V ústavní stížnosti je soudu vytýkána zejména ta skutečnost, že, aniž by ve věci provedl dokazování, vyšel z tvrzení správního orgánu, dle něhož mělo docházet k neoprávněnému navážení stavebního materiálu stěžovatelem na dotčený pozemek, k podstatné změně jeho vzhledu a zhoršení průchodu průtokové vlny. Soud, dle názoru stěžovatele, pochybil v nedostatečném uplatnění principu kontradiktornosti v řízení, principu in dubio pro reo. Vzhledem k uvedeným argumentům se cítí být dotčen ve svých základních právech a svobodách, plynoucích z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i z d a z y. Jelikož důvod porušení základních práv a svobod má v dané věci, dle přesvědčení stěžovatele, základ již v právní úpravě, obsažené v ustanovení , dle kterého se dokazování v řízení dle části páté hlavy druhé neprovádí, dle , ve znění pozdějších předpisů, podal stěžovatel spolu s ústavní stížnosti i návrh na zrušení uvedeného ustanovení pro jeho rozpor s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zakotvující princip tzv. plné jurisdikce.

Dle ustanovení senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

V posuzované věci Ústavní soud neshledal pochybení ze strany obecného soudu na úrovni jednoduchého práva, když tento předmětnou věc rozhodl plně v souladu s kautelami, obsaženými v části páté hlavě druhé , a své závěry řádně a přesvědčivě odůvodnil. V důsledku uvedeného rovněž neshledal dotčení stěžovatele v jeho základních právech a svobodách.

Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh z důvodu neopodstatněnosti dle odmítnout.

Dle , ve znění pozdějších předpisů, podmínkou podání návrhu na kontrolu norem ústavním stěžovatelem je uplatnění takto napadeného zákona, jiného právního předpisu, resp. jejich jednotlivých ustanovení, v zásahu orgánu veřejné moci, jenž je předmětem ústavní stížnosti. V předmětné věci se soud v souladu s ustanovením podrobně zabýval otázkou, zda zjištění skutkového stavu ze strany správních orgánů je dostačující, resp. nedostačující k posouzení věci, čili zabýval se i otázkami skutkovými v rozsahu mezí stanovených principem koncentrace řízení. Jak plyne ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. , a to jak ze žaloby proti předmětnému správnímu rozhodnutí (č. l. 1 až 4), tak z protokolu o jednání před soudem dne 7. května 1999 (č. l.23-24), stěžovatel přitom nevznesl návrh na provedení důkazu soudem, a tudíž nevyvolal uplatnění ustanovení , dle něhož se v řízení před soudem dle části páté hlavy druhé dokazování neprovádí.

Z uvedeného důvodu, pro nenaplnění podmínek vyžadovaných ustanovením , ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud spolu s ústavní stížností odmítl i návrh stěžovatele na zrušení části ustanovení , a to dle uvedeného zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. února 2000