Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 190/97

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 1. února 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti V.S., zastoupeného advokátem JUDr. M.Ř., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. ledna 1997, č. j. -61, t a k t o :

Návrh se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -61, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. května 1996, č. j. -37, o povinnosti zaplatit žalobkyni částku 100.000,- Kč s přísl. a s náklady řízení. Uvedl, že podle jeho přesvědčení odvolací soud nesprávně posoudil právní stránku věci a vzhledem k nesprávnému právnímu názoru pak neodstranil ani skutková pochybení soudu I. stupně. Poukázal na hodnocení provedených důkazů a také na to, že pro náležité zjištění skutkového stavu měl být nařízen znalecký posudek z oboru ekonomiky, což soud neprovedl. S ohledem na uvedené se cítí postupem soudu dotčen na právech, zakotvených v odst. l d a v a 95 odst. 1 y.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítne [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. , ze dne 21. května 1996, a Městského soudu v Praze č. j. -61, ze dne 16. ledna 1997, zásah do práv stěžovatele, kterých se v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Pokud jde o rozsah dokazování, odvolací soud se ve svém vyčerpávajícím odůvodnění vypořádal mj. i s námitkou žalovaného, vztahující se k navrhovanému důkazu znaleckým posudkem, pokud pak jde o hodnocení provedených důkazů, lze konstatovat, že soudy obou stupňů tak učinily

v souladu s . Je třeba uvést, že z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá také zásada volného hodnocení důkazů, obsažená právě v ustanovení . Je-li tato zásada respektována, pak nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí ve věci

sp. zn.

,

a násl.). Opodstatněnou nebyla shledána ani námitka, vztahující se k tvrzené možnosti započtení a k výkladu ustanovení § 580 a § 581 občanského zákona. Z usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. -79 lze konstatovat, že označený soud, který dne 30. listopadu 1999 odmítl dovolání podané stěžovatelem proti rozsudku soudu II. stupně, v odůvodnění svého rozhodnutí také uvedl, že výklad citovaných § 580 a § 581 občanského zákona, jak jej vyslovil odvolací soud, má za standardní.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. února 2000